Co může skrývat záchodová jímka neboli žumpa? Sprosťák by řekl, že ho…, ale opak je pravdou. Potvrdil to archeologický výzkum barokní záchodové jímky, objevené v prelatuře kláštera v Plasích. Prostory, které spatřily světlo světa po bezmála dvou stoletích, vydaly řadu zajímavých nálezů.

Jímka v Plasích vydala archeologům řadu zajímavých nálezů. | Video: Deník/Milan Kilián

Začátek velkého objevu byl přitom banální - pokles dlažby v dnešní ambitové chodbě prelatury bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích. Po rozebrání dlažby bylo odkryto ústí jímky elipsovitého tvaru o rozměrech 3,5 x 2,3 m. V těchto místech se objevuje zákres záchodů již na plánu přestavby kláštera Jana Blažeje Santiniho-Aichela (okolo roku 1709); jejich zánik připadá mezi léta 1828 a 1833, kdy byla prelatura adaptována knížetem Metternichem na zámek. „Záchody byly zrušeny, zeď oddělující ambitovou chodbu zbourána, jímka zasypána a překryta dlažbou,“ popsala archeoložka Národního památkového ústavu (NPÚ) v Plzni a zároveň vedoucí výzkumu Marcela Waldmannová. Dodala, že se při postupném odkrývání jímky ukázalo, že má mimořádnou stavební úroveň. Její hloubka je úctyhodná – 9 metrů. Ukázalo se také, že jímkou původně být neměla, mělo to být spadiště napojené na kanalizační systém.

Po vytěžení zásypu se rozběhl archeologický výzkum. Fekální sediment byl transportován po kbelících na povrch a následně proplachován vodou přes síta s velikostí ok 4 a 2 mm. Byla to úmorná práce, kterou navíc značně znepříjemňoval všudypřítomný specifický zápach. Ale vyplatilo se. Díky unikátnímu vodnímu prostředí se v jímce kromě běžných archeologických nálezů dochovaly i organické zbytky. „U většiny artefaktů ze dřeva se ukázalo, že jejich konzervace trvale mokrým prostředím byla tak dokonalá, že se po pomalém, přirozeném vysychání nijak nedeformují,“ pochvalovala si Waldmannová s tím, že výzkum sedimentu se konal v roce 2017 a pak přišlo na řadu šest let trvající zpracování. K tomu byli přizváni specialisté, byla to poměrně rozsáhlá mezioborová spolupráce.

Analýzou rostlinných makrozbytků dřev (antrakologie) a anatomie dřeva (xylotomie) byly doloženy jedle, smrk, borovice, javor, olše, bříza, habr, líska, buk, jasan, topol, dub, vrba, lípa a jilm. „Díky této analýze např. víme, že dochovaná desková hra „mlýn“ byla vyrobena z lipového dřeva a poté, co praskla, byla vyspravena borovými laťkami,“ popsala archeoložka.

Archeobotanická analýza prokázala na 90 druhů rostlin „Rozpoznána byla celá řada nově pěstovaných druhů, např. zimostráz, kaštanovník, fenykl, meruzalka, angrešt, myrobalán, rybíz černý a rybíz červený, jejichž makrozbytky ze středověkých archeologických situací buďto vůbec neznáme, nebo známe jen velmi vzácně. Výrazně rozšířený je i sortiment importovaných druhů rostlin. Kromě fíkovníku, který byl běžný i ve středověkých jímkách, se podařilo určit např. rohovník, citroník, vavřín, rýži, palmu datlovou a pepřovník černý,“ přiblížila Waldmannová.

Pylová analýza přinesla unikátní nález pylu kapary trnité, původem středomořského keře, jehož nerozvinutá poupata naložená v soli považujeme dodnes spíše za exotickou pochutinu.

„Parazitologickou analýzou byla zjištěna vajíčka tasemnice a hlístic, jejichž výskyt u člověka byl v té době běžný,“ prozradila vedoucí výzkumu s tím, že velmi zajímavé výsledky přinesla také archeozoologická analýza, při které bylo rozpoznáno minimálně 62 živočišných druhů. V souboru zvířecích kostí a dalšího zoologického materiálu byly odhaleny pozůstatky tehdejší stravy i uhynulých zvířat. Z hospodářsky významných savců bylo zjištěno rovnoměrné zastoupení tura, ovce (nebo kozy) a prasete. V málo zastoupené skupině lovných savců byl rozpoznán pouze zajíc, srnec a jelen.

Překvapivě bohatá byla diverzita ptačích druhů. Bylo mezi nimi např. pět druhů drozdovitých. „Nálezy pěvců v čele s drozdy jsou dokladem čižby, aktivity poměrně běžné do 19. století. Velmi pravděpodobně se ptáci lapali u příležitostí dnes již pozapomenutých rituálů církevního roku, kdy byly ptačí hody součástí sváteční tabule o svátcích Nanebevzetí Páně a během Svatodušních svátků, tzv. Letnic,“ uvedla Waldmannová a doplnila, že zaznamenány byly také nálezy místních i importovaných druhů ryb (tresky a platýsi). K nejčastějším objevům náležely pozůstatky kapra a štiky. Doložen byl sběr raků, suchozemských i vodních měkkýšů včetně importovaných ústřic. Analýzou bylo zjištěno také odhazování uhynulých zvířat do jímky.

Protože v jímce byly objeveny i nálezy, které jsou v běžných archeologických terénech zcela výjimečné, spolupracovali plzeňští archeologové se specialisty na paleografii (zkoumá vývoj písma), sfragistiku (zabývá se pečetěmi) a numismatiku (studuje mince). Jímka totiž skrývala fragmenty tisků a rukopisů, dále dopisní pečetě a také mince. Na základě numismatického posouzení tvoří 25 nalezených mincí (či jejich fragmentů) pozoruhodný vzorek dobového oběživa přelomu 17. a 18. století. Jedinou výjimkou je saský čtvrttolar z roku 1571, který byl ovšem díky své kvalitě bernou mincí i v době vzdálené svému vzniku. Soubor postrádá místní, české mince. Několik jich pochází z Moravy a Slezska, celkově pak nejvíce z oblasti střední Evropy (Tyrolsko, Korutany, Bavorsko, střední Porýní atd.).

„Na rozdíl od papíru a potažmo i pečetí na dopisech či tzv. vrubovek, u kterých předpokládáme záměrné odhození do jímky v souvislosti s úklidem, mohly být mince vytroušeny jejich majitelem při užití latríny,“ konstatovala Waldmannová. Doplnila, že v jímce byly nalezeny fragmenty usní včetně téměř kompletního páru pánských velmi ochozených střevíců a řada pozůstatků textilií. „Zcela výjimečným artefaktem je psí obojek, který byl nalezen zapnutý na kovovou přezku. Je zhotoven z hovězinové usně, která nese stopy po válcování, jež dalo povrchu dekor, a ozdoben nápisem „PLAS“ z mosazných pukliček,“ přiblížila vedoucí výzkumu.

Připomněla, že mezi nálezy pochopitelně nechyběly ani kovové artefakty či kuchyňské a stolní nádobí. „Při zpracování nálezového souboru je obecně největším přínosem, když se podaří dohledat místo vzniku výrobku a tím pádem rekonstruovat distribuční okruh produktů. U plaských nálezů se to podařilo u zboží z kameniny a fajánse. Hrdlo kameninové lahve s cínovým závitem představuje starší typ lahví ze 17. až 18. století, ve kterých se dovážely léčivé minerální vody. Podařilo se dohledat, že jsou produktem saských hrnčířských dílen ve Waldenburgu; někdy bývají označovány jako Egerer Flaschen. Tento nález je konkrétním důkazem dovozu tzv. chebské kyselky (z oblasti pozdějších Františkových Lázní) do Plas na počátku 18. století,“ uvedla Waldmannová. Druhým takovým případem jsou výrobky z fajánse – bez nadsázky „třešnička na dortu“ plaského nálezového souboru keramiky.

A kde se může s nálezy seznámit veřejnost? „Vydali jsme publikaci Ústřice a breviář – výpověď barokní jímky v Klášteře Plasy. V knize jsme v intenzivní spolupráci s archivářem a historikem zasadili nálezy do historického kontextu. Procházel matriky a dochované inventáře. V matrikách našel spoustu jmen sloužících, kteří sloužili v prelatuře i v konventu. To se málo ví, že v době baroka měl klášter už světský personál. Čtenáři tak poznají zákulisí provozu opatského domu, který byl ve své době srovnatelný se zámkem. Co se týče předmětů, v domě NPÚ v Prešovské ulici v Plzni jsou některé věci nalezené v jímce stále k vidění ve dvou vitrínách. V budoucnu budou instalovány v prelatuře v Plasích, ale to nejdříve příští rok,“ uzavřela Marcela Waldmannová.