„Hrajeme hru Höchst verdächtig, jsme policajti a chytáme tady toho zloděje,“ vysvětlila jedna ze zapálených hráček Romana Čertíková z Tlučné. Její protihráčce Jiřině Karasové z Plzně se sice dařilo více a na konci ji v počtu bodů předběhla, nicméně netrvalo dlouho a na stole měly hru jinou. „Teď je to karetní, Café International. Baví nás to tady, jsme tu poprvé a hry většinou neznáme. Ale líbí se nám,“ shodovaly se.

Protože podobných hráčů– začátečníků přijelo na festival více, pohybovali se mezi nimi neustále pořadatelé v oranžových a žlutých tričkách. Ti vždy podali pomocnou ruku a pravidla vysvětlili opravdu každému.

Obchodovat se zlatem? To nebyl žádný problém

Honza a Michal Moravanští z Plzně si třeba chtěli zahrát karetní hru Pit. „Zatím to moc nechápu,“ prohlásil po chvíli studování pravidel Michal. Všechno jim ale hravě vysvětlil Kamil Smola z firmy, která tuto hru na festivalu prezentovala. „Je to o obchodování, karty jsou rozděleny do skupin se stejnými obrázky – třeba čokoláda, zlato, peníze, ropa nebo plyn. Na začátku hry se rozhodnete, kterou ze surovin chcete sbírat, a s ostatními pak karty vyměňujete. Je to založené na principu náhody, kdo kterou kartu zrovna dostane, ale také na tom, že nejvíc karet si vymění ten, který se nejvíce prosadí,“ vysvětlil.

Podle Smoly prý není problém hru vysvětlit téměř komukoliv. „U dětí záleží na tom, jakou formou jim pravidla podáte. Jsou ale o dost chápavější, než si někdo může myslet,“ řekl. „Pit se nám líbil, máme něco podobného doma, ale tuhle si tu asi i koupíme,“ zhodnotil hru Michal Moravanský.

Kromě takovýchto „srandamačů“ se ale na festivalu hráči zapotili také při turnajích, jak jinak, o nové deskovky. V jednom z nich se podařilo zvítězit i Deboře Vaněčkové z Plzně. Ačkoliv, jak přiznala, měla poctivě natrénováno. „Byla to hra Umí prase lítat? a vyhrála jsem jinou, Abalone. „Prase“ mám doma, takže jsem trochu trénovala,“ přiznala. To, že prase létat neumí, prý už také dávno věděla.

Hrají si i nevidomí?

Ve spolupráci s plzeňským Tyfloservisem se na Goliáši a Davidovi představilo i několik speciálních her pro nevidomé lidi. Ty si mohli návštěvníci s tmavou clonou na očích vyzkoušet doslova na vlastní prsty. „Musí to být hrozné, nevidět,“ konstatovala Lenka Maříková, která skládala speciální puzzle ve tvaru jablka. Se svým synem Vítkem si pak zahrála ještě další hru, která připomínala ono zmíněné Člověče, nezlob se.

Druhý syn Dominik zatím hravě dával dohromady stejnou skládačku, s níž ona předtím zápolila. Pak se pustil do umisťování dřevěných hranolů do podstavce s otvory a nakonec ,přišíval´ dřevěné figurky hmyzu na podložku ve tvaru listu. Všechno doslova na jedničku. „To není možný, nekoukáš? Já se jenom otočím a ty už to máš,“ ptala se Dominika se smíchem Marie „Mája“ Brožová z Plzně, která měla hry pro nevidomé na starosti a zkusmo mu před očima zamávala rukou.

Festival počítal také s tím, že jej navštíví i jinak než zrakově postižení lidé. Těm všechno usnadnil bezbariérový přístup do školy.

Lidé s nápadem mají možnost

Důležitým bodem festivalu bylo i vypsání soutěže pro všechny, kteří mají nápad na vlastní deskovou hru. Soutěž se s úspěchem setkala už vloni. Vyhrála hra Tornádo autorky Aničky Repkové – nikoho asi nepřekvapí, že i Tornádo si všichni v Nepomuku mohl každý zahrát.

Hlavní rozdíl oproti loňskému roku je podle pořadatelů ten, že tvůrci letos nemusí hru sami vyrobit – jde především o její nápad. Ten má hlavně zaujmout. Více informací o soutěži, včetně všech propozic, naleznou budoucí autoři na stránkách festivalu www.goada.eu.