Pekařina mu učarovala, věnuje se jí celý život. Řemeslo zdědil po otci, otázkou vlastně bylo jen to, jakým způsobem obor pojme. „Nestačí mi průměrný přístup. Když něco dělám, tak naplno. Když do něčeho vkládáte energii, vrátí se vám to,“ tvrdí Jaromír Žák.

Už od dětských let pomáhal svému otci, který vlastnil malou pekárnu v Plzni, než mu ji komunisté znárodnili.

„Vstával jsem před šestou a často pracoval až do půlnoci. Byla to dřina, ale díky tomu jsem se naučil všem zákoutím pekařského řemesla,“ vypráví plzeňský rodák.

Jeho otec byl velký pracant a také velký sportovec, běhal dokonce maratóny. „Houževnatost ze sportu táta uplatňoval i v práci. Snad jsem něco z toho také zdědil,“ říká důchodce, který má daleko k obrazu staříků, kteří chodí krmit holuby do parku.

Po vyučení a studiu pan Žák projektoval pekařské linky a zaváděl je po celém kraji. Má také několik patentů, především na odsazovací zařízení na rohlíky nebo kynárnu k průběžným pecím.

Vynálezectví se začal naplno věnovat až v důchodu. Pochopitelně v pekařství, neboť má o něm velký přehled. „Před nástupem komunistů měla Plzeň širokou síť malých pekáren. Po Vítězném únoru se začala výroba centralizovat. Vznikly velké, průmyslové pekárny, které zásobovaly celé oblasti a malé pekárny byly postupně uzavřeny. Zmenšila se tím pestrost nabídky, navíc se k lidem dostávalo nekvalitní a staré pečivo,“ argumentuje Žák.

Po revoluci znovu vyrostly drobné živnostenské pekárny a rozmanitost nabídky je v současnosti smozřejmostí. „Ano, to je pravda. Na druhou stranu ohromná konkurence stlačila ceny pečiva dolů při stále narůstajících nákladech. Lidé v oboru dělají velmi namáhavou práci za nízkou mzdu,“ popisuje vynálezce.

I proto se začal Jaromír Žák v důchodu věnovat možnosti pomoci drobným pekárnám. Vymyslet linku, která by měla parametry pro subtilnější výrobu. „Říkal jsem si, že někde potřebují menší objem pečiva. Nepotřebují velké linky, ale uvítali by ušetření manipulační práce, které je na této úrovni spousta,“ vysvětluje Žák.

Vynálezce, pekař a projektant v jedné osobě vyřešil problém po svém. Vymyslel pekařskou linku pro malé provozy. Pracovně jí říká pekárna na kolečkách, oficiálně se jmenuje PAMLS. Prototyp má již v dílně, patent na tento vynález vlastní již několik let. „Linka je propojena s pecí. Odpadá manipulace s plechy, odpadají ztráty při výměně vozíků v boxové peci. navíc je kynárna mobilní, po jejím odstavení se pec může používat dosavadním způsobem,“ vyjmenovává hlavní přednosti autor.

V současné době hledá výrobce a zároveň odběratele, protože na vlastní náklady nemůže výrobu rozjet. Podle něho může jím vymyšlená linka výrazně pomoci menším pekárnám. „Její cena je příznivější proti podobným zařízením, návratnost je velmi krátká, v horizontu dvou, tří let,“ vyjmenovává pozitiva Žák.

Problémem je dnešní situace drobných pekařů. „Sotva se drží nad vodou, na nové investice nemají dostatek peněz a ni odvahy. Ale věřím, že risk by se jim vyplatil. Jinak se budou pohybovat v začarovaném kruhu,“ varuje Žák, který obdivuje podnikatelské prostředí v USA. „Zdá se mi, že lidé tam dokáží být odvážnější. my se držíme pořád hodně při zemi,“ myslí si důchodce, který se příliš „při zemi“ nedrží.

Na svůj věk je stále velmi aktivní. Práce na lince, jednání s výrobci a možnými odběrateli mu zabírá hodně času. Najde si čas ale i na další koníček, a tím je cestování. „Sjezdil jsem téměř celou Evropu, lezl jsem hlavně po horách. Kavkaz, Pyreneje, Podkarpatská Rus a taky sever Evropy,“ vyjmenovává některá místa, která navštívil.

I ve svých sedmdesáti letech se chystá do dalších horských oblastí. Když se konečně ujme jeho pekárna na kolečkách, vyrazí na horské vrcholy mnohem spokojenější.