„Když si vezmete, že nemocnice zaměstná lékaře s tím, že ho vyškolí a on po atestaci odejde, není to pro ni příliš výhodné. Ne všechny nemocnice to chtějí,“ uvádí Šebková. Přestože se velká část předatestační přípravy uskutečňuje na lůžkových odděleních, mladý lékař už také dost práce zastane. „Ale je logické, že každý si chce vychovat doktora pro sebe,“ doplňuje lékařka. Na to se ale až dosud nenašly peníze.

Lékaři doufají, že nyní se díky zřízení takzvaných rezidenčních míst situace zlepší. „Ten, kdo tedy zaměstná mladého lékaře jako rezidenta, který se po studiu medicíny rozhodne stát praktikem, na něj dostane dotaci,“ vysvětluje Šebková. Stále to ale neznamená, že na tom školící lékař či zařízení bude vydělávat, musí z těchto peněz rezidenta platit, musí z nich hradit jeho stáže, ale alespoň by to nemělo být ztrátové.

„Z této změny mám radost, protože letos poprvé po dobu kdy externě učím na lékařské fakultě mi čtyři studenti řekli, že by chtěli být praktiky,“ vítá dotace lékařka. Několik let po sobě prý nechtěl být praktikem nikdo, nebo jen student, který byl potomek praktika, takže samozřejmě počítal s tím, že po rodiči převezme praxi. Mladé lékaře by ale mohly odradit zamýšlené placené atestace.

„Je třeba se na to podívat ze dvou stran a obecně. Placená atestace sice může mít určitý motivační moment. Je ale otázka, jestli lékařům bude stát za to, aby se na svém vzdělání finančně podíleli a aby po složení této zkoušky byli ve svém oboru i náležitě ohodnoceni. Pokud se jim dostane kvalitního vzdělání a kvalitního ocenění jejich práce, budou ochotni za to něco zaplatit. Myslím si ale, že v době zavádění rezidentur jako motivace ke vstupu do oboru není zavedení placených atestací rozumné,“ míní Šebková.

Dalším palčivým problémem je podle pediatričky i samotná výuka dětských lékařů. „Výuka pediatrie na většině lékařských fakult je u nás velmi nedostatečná, já sama jsem jedním z posledních absolventů Fakulty dětského lékařství UK v Praze. V devadesátém roce promovali poslední a od té doby se pediatrie vyučuje ve všeobecném lékařství, v Plzni například asi čtrnáct dní v pátém a čtrnáct dní v šestém ročníku lékařské fakulty,“ říká Šebková.

Pediatrie, jíž se věnuje obrovská spousta času, je nepoměrně málo vyučovaná, stejný čas je věnován například sociálnímu lékařství. „Studenti z pediatrie téměř nic neumí, ani nemohou umět, vše se učí vlastně až po absolvování medicíny. Jak potom chceme vychovávat odborníky v dětském lékařství?“ ptá se lékařka.