Původní myšlenka večerů PechaKucha vznikla v Tokiu. Jedná se o výjimečnou příležitost pro setkávání architektů, designérů, grafiků, výtvarných umělců, teoretiků a techniků a vzájemnou výměnu zkušeností a informací o novinkách v oboru. První setkání se konalo v únoru 2003 v Tokiu, o čtyři roky později se akce uskutečnila v Praze. Japonsko-anglický název v překladu znamená noc povídání či tlachů.

„Když jsme s PechaKucha Night v Plzni začínali, slíbili jsme si, že formát posuneme ještě o kousek dál a každou Pechu uspořádáme někde jinde. Ideálně na místech, která jsou pro běžné smrtelníky nepřístupná a ukážeme je v jiném světle a kontextu. To se nám, myslím, za těch dvanáct let podařilo hned několikrát. Před sebou máme posledních šest míst, teplárna je sedmá od konce, a určitě se mají návštěvníci na co těšit. Místa chceme odkrývat postupně,“ řekl architekt Jakub Mareš, který se na organizování akce podílí.

Mezi spíkry budou v teplárně patřit například autor soch na plzeňském náměstí Republiky Ondřej Císler, architekt Ivan Gogolák či vizuální umělec Ondřej Ševčík.

„Poskytnout část areálu plzeňské teplárny pro konání dalšího ze série zajímavých večerů projektu PechaKucha Night je pro nás velkou výzvou a radostí zároveň,“ řekl k výběru průmyslového areálu pro účely červnového setkání Petr Fišer, předseda představenstva Plzeňské teplárenské s tím, že akce pro veřejnost v takovém rozsahu v teplárně ještě nebyly. „Ale protože jsme přesvědčeni, že Plzeňská teplárenská k městu Plzeň neodmyslitelně patří a náš areál, byť průmyslový, je dostatečně reprezentativní, určitě organizátoři akce místem konání nešlápli vedle,“ dodal Petr Fišer.

Pecha Kucha během dvanácti let zavedla návštěvníky na desítky míst. Mezi nejzajímavější z nich patřily například Borská věznice, městské lázně, kina Elektra či Hvězda. Veřejnosti se otevřelo také nedostupné policejní ředitelství i prostory Klotzovy cihelny, protiatomový kryt v prostorách Škodovky.

„Která PechaKucha byla nejlepší? Pro každého to může být něco jiného. Pokud bych měl ale mluvit za sebe, určitě by to byla akce v pivovaru. Je skvělé, že hala, v níž se konala, ožívá, protože je tam teď experimentální minipivovar. Za mě je to výborný příběh. A pak bych zmínil Borskou věznici. Od dob kdy byla za Marie Terezie založena, to byla jediná akce, která pro veřejnost uvnitř proběhla. Dostali jsme dovnitř, a hlavně samozřejmě zase ven, za jednu noc 350 lidí. To je velký úspěch,“ konstatuje Mareš.

Fotogalerie: Projekt Pecha Kucha končí, návštěvníky zavede ještě do teplárny a dalších šesti míst

Ten si společně s kolegy řekl, že je dobré přestat v nejlepším. „Je náročné něco podobného pořádat. Já mám trochu výhodu, že mě to baví a jsem ochoten investovat velké množství svého volného času. Nejde to ale dělat napořád, proto jsme se rozhodli skončit,“ vysvětluje.

Na nedostatek práce si ani po skončení projektu nebude moci stěžovat. „Se ateliérem K světu jsme dostali nelehký úkol, kterým je starost o plzeňské náplavky. Budeme se teď také více věnovat veřejnému prostoru. A také se více soustředím na svou práci, kterou je architektura,“ dodává.