A to i přes to, že jen o vlásek unikla smrti, její matka by ji bývala zabila. Samice pásovce potřebuje totiž k odchovu absolutní klid, který prý v zahradě téměř vytvořit nelze.

„Už usmrtila možná patnáct vrhů. I tentokrát jsme šli do výběhu s tím, že najdeme jen mrtvá mláďata,“ vzpomíná ošetřovatelka Lenka Václavová, která se mláděte hned po nalezení ujala a pojmenovala ho Hubert. Až později se ukázalo, že jde o samičku.

Co přesně obnáší být matkou malého pásovce? Především je třeba mít postřeh a naučit se nevnímat zápach. „Smrdí jako pásovec, no,“ směje se ošetřovatelka. Po narození se vešla Bertička do dlaně a vážila pouze 129 gramů. Dnes měří asi 30 centimetrů a váha už dosáhla jednoho kilogramu. Do dospělosti se její váha ještě zpětinásobí. „Zpočátku jsme krmili až devětkrát denně, teď už stačí tak pětkrát,“ doplňuje Václavová, která se zároveň stará o čtyřměsíčního levharta Jacka. „Každý musí být jinde, Jack by Bertičku lovil,“ vysvětluje ´pásovčí máma´.

Bertička zatím pořád baští z lahvičky hlavně kočičí mléko, tatru, vajíčka a čerstvě i banány. Až se naučí jíst sama, budou ji moci návštěvníci vidět v pavilonu Z – odhadem prý za několik týdnů. Do té doby bude stále u Lenky Václavové. „Hračky nemá, jen mého syna, ten si s ní hraje hodně často,“ podotýká Lenka s tím, že je třeba Bertičku neustále hlídat. „Ráda se schovává, už jsme ji lovili i pod ledničkou. A když narazí do stěny, začne hrabat,“ popisuje soužití se zvířetem, které prý ´mlaská, chrápe a škrábe´. Je jen štěstí, že nejde o příbuzný druh, pásovce obrovského, ten se totiž dokáže prohrabat i šedesát centimetrů silným betonem.

Rodiče Bertičky, Esmeralda a José Armando, úspěšně odchovali mládě jen jedinkrát, před šesti lety. A to i přes to, že samice je březí takřka nepřetržitě, hned po porodu se totiž se samcem páří znovu. „Bertička v Plzni zřejmě nezůstane,“ doplnil mluvčí zoo Martin Vobruba.