„Prostranství, kde jsme parkovali, bylo hrozné. Samá díra, vyjeté koleje, pořád rozbahněná zem. Stále to ale bylo místo, odkud to není do haly daleko,“ stěžuje si na zábranu na cestě Jindřich Kratochvíl, který chodí do tělocvičny hrát pravidelně fotbal. Plácek, který poslední dobou už jen vzdáleně připomínal kus travnaté louky, využívala naprostá většina řidičů mířících do haly za sportem.

Auta teď zůstávají většinou pouze na malém prostoru mezi hospodou U Darebáka a benzinkou. „Sem se ale večer skoro nevejdeme, parkovací plocha z panelů je taky hrozná, mám často strach, že něco urvu. Navíc je to už pěkný kus cesty, zvlášť pro děti,“ tvrdí jedna z maminek doprovázející syna na trénink.

Univerzita už dříve deklarovala, že nechce plac před vchodem do haly upravovat na parkoviště, navíc dávala najevo, že po panelové cestě k tělocvičně by správně měly jezdit pouze vozy záchranné služby nebo hasiči v kritických situacích.

„Je to rozhodnutí vedení univerzity. Lidé ale mají stále k dispozici malé parkoviště těsně za benzinou, kde je 40 míst. Ve všedních dnech po páté hodině odpoledne a o víkendech je parkování zadarmo,“ poukazuje na jinou možnost k odstavení auta tajemník tělovýchovné katedry univerzity Pavel Červenka.

„Tam, co vím, není ani udělaná žádná cesta z parkoviště ke vchodu. Myslím, že o této možnosti lidé navíc moc nevědí. Prostě mám pocit, že univerzita ani nechce, aby tam někdo chodil sportovat,“ přidává se ke kritice František Drahokoupil.

„S chodníkem se ale počítá, brzy by se cesta ke vchodu měla začít budovat,“ reaguje Červenka.