„Komunální odpad se spalovat nesmí, musí se likvidovat jiným, předepsaným způsobem. Žádný kontrolní systém na to ovšem není,“ říká referentka odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje Jitka Plíhalová. Starosta města či obce prý sice může na popud konkrétní stížnosti požádat majitele o kontrolu kotle, ten ho ovšem není povinen do bytu pustit, a to ani v doprovodu policistů.

Lidé také často oficiální stížnosti na zapáchající kouř nepodávají. „Takový problém jsme u nás ještě řešit nemuseli. Lidem sice komíny občas kouří opravdu hodně, ale to je většinou nekvalitním uhlím nebo špatně vymeteným komínem,“ vysvětluje například starosta Trnové Jiří Koza. Tyto nedostatky pak řeší osobní domluvou. Lidé prý kvůli ceně topí nejčastěji mourem a ten ekologickou zátěž nezpůsobuje. Nepříjemné zplodiny vznikají hlavně pálením plastů.

Kontroly odborů životních prostředí se tedy týkají pouze podnikatelské sféry. „Přitom je dokázáno, že právě z komínů soukromých bytů uniká do ovzduší největší procento dioxinů. Oproti tomu například Plzeňská spalovna vytvoří jen zanedbatelnou množství těchto nebezpečných jedů,“ dodává Plíhalová.

Jiné je to se spalováním odpadu na zahradách. To podléhá zákonu o ochraně ovzduší z roku 2002. „ Pálit se smí jen suchý rostlinný materiál bez chemie,“ vysvětlila Plíhalová. Obce navíc mohou ve svých vyhláškách pálení jakéhokoliv materiálu na zahradách zakázat úplně. Musí pak ovšem vyhradit prostor, kam lidé rostlinný odpad vozí.

„Ve vyhlášce to nemáme, ale i tak je v centru města sběrný dvůr s objemnými kontejnery na bio odpad,“ říká starosta Třemošné Jaromír Zeithaml. Úklid veřejných prostranství ve městě navíc zajišťuje firma, která biologický odpad kompostuje.

„Na zahrádkách určitě občas někdo spálí něco, co nemá, ale když ho nechytnete přímo při činu, nemůžete dělat vůbec nic,“ dodává Koza.