V sobotu odhalený Památník Rozloučení na hlavním nádraží v Praze připomněl poslední okamžiky mnoha z 669 dětí, jež v roce 1939 posílali jejich rodiče z okupovaného Československa do Anglie a které před nacisty zachránil Nicholas Winton. Na slavnostní odhalení pomníku dorazilo devět takzvaných Wintonových dětí, mezi nimi i Ruth Hálová.

„Byl to krásný zážitek. Vždy se spolu velmi rádi potkáváme. Bereme se jako sourozenci,“ řekla jednadevadesátiletá rodačka z Českého Krumlova, jež žije v jihočeském Holubově. Členka plzeňské židovské obce ocenila odhodlání a vytrvalost dvou zachráněných dam Mileny Grenfell-Bainesové a Zuzany Marešové, které vznik pomníku iniciovaly.

Tehdy třináctiletá Ruth odjížděla vlakem 30. června 1939. Z Československa do Anglie se posledním transportem dostala také její sestra Eva. O Ruth se starala náhradní rodina, starší Eva už bydlela na internátu. Po základní škole se Ruth dostala na prestižní střední školu. Po celou dobu tamějšího pobytu se modlila, aby její maminka přežila.

Když jí přišel do školy korespondenční lístek od vojáka, jenž se po konci druhé světové války v Terezíně setkal s její maminkou, byl to pro ni nepopsatelný okamžik. Domů se Ruth vrátila při zářijové repatriaci. „Shledaly jsme se na nádraží v Ústí nad Labem, v přestupní stanici mezi Prahou a Teplicemi, kde maminka bydlela. Byl to jeden z mých nejšťastnějších dní,“ vylíčila.

Životním vzorem se Ruth stala právě maminka. „Byla pro mě příkladem absolutně nesobecké lásky přinášející oběti,“ popsala. Stejně jako v minulosti cizí lidé pomohli Ruth, snaží se teď ona najít pomoc pro ostatní, především pro děti v zemích zmítaných válkou. „Je potřeba, abychom pomáhali sirotkům, opuštěným. Chápu, že lidé mají strach z uprchlíků, ale mezi nimi je přece hodně dětí. Nicky (Winton, pozn. red.) taky neváhal a rozhodl se nás zachránit,“ zdůraznila závěrem.