Byl vybrán pro chov slepeckých psů v Yokohamě a v rodině Tsuchidových. „Jako trojnásobný pyšný otec je součástí obřího výcvikového centra vodících čtyřnohých přátel,“ pochlubil se Jiří Tomášů. K Mikovi se nyní připojil Mikův mladší sourozenec Vince. Do země vycházejícího slunce stihl odletět těsně před začátkem koronavirového omezení.
Rodáci z Oseku pomáhají nevidomým na druhém konci světa. Jsou důkazem každodenní péče, kterou rodinný tým Tomášů pejskům věnuje. Začínal před pětatřiceti lety v rokycanské bytovce s prvním retrívrem Britem. Pak se k němu připojila nevěsta Colette (odtud název stanice) a kvůli chystanému chovu štěňátek následovala stavba domu v Oseku. S orientací na výchovu zlatých a labradorských retrívrů, kteří jsou předurčení k pomoci lidem. Nejen nevidomým, ale také zdravotně postiženým v rolích asistenčních a canisterapeutických psů.
Významným mezníkem při chovu asistenčních psů byl rok 2001. Tomášů stáli společně s rodinou Hany Pirnerové ze Starého Plzence u kolébky společnosti Pomocné tlapky. Jejich úsilí bylo a je korunováno vycvičením psů lidem na invalidním vozíků, pacientům se záchvatovým či kombinovaným onemocněním atd.
Z Oseku a Plzence už vyrazilo za klienty 250 psů. Jejich výchova trvá osm až jedenáct měsíců a obnáší pravidelný denní režim. Od osmé hodiny ranní se po venčení a základní péči o smečku pejsci střídají ve výcviku doma a ve městě. Při něm pomáhá i dcera Renata a synovec Pavel. Odpoledne pak následují hry, hlavní krmení a večerní venčení. Mezitím se ale majitelé stanice musí věnovat nezbytné administrativě.
