Dobrých 20 km jsme se tedy učili jet po levé straně a nepoužívat levou nohu, která je s automatickou převodovkou opravdu zbytečná. Po dálnici jsme problém neměli, ale jakmile jsme z ní sjeli a vydali se do vylidněného nočního centra Aucklandu, v tu chvíli nebyla o kuriózní situace nouze. Místo blinkrů jsme pořád spouštěli stěrače a občas se také stalo, že jsme za křižovatkou instinktivně mířili do opačného pruhu. Inu, zvyk je železná košile.

Zaparkovali jsme před hostelem a všechny vypratelné věci z auta vyndali a vše řádně vymáchali v pračce. Jako velký pracant se ukázala i sušička, která za ten večer musela spolykat dvoje povlečení, prostěradla, polštáře a nakonec i záclonky. My jsme mezitím balili a připravovali se na zítřejší odjezd.

Ráno jsme vše nastěhovali do auta a s mírným strachem šli zkusit nastartovat. Auto chytlo okamžitě, čímž se nám neskutečně ulevilo. A kam vedla naše první cesta? Samozřejmě k moři! Po koupání proběhla důležitá porada nad mapou s cílem vyřešit otázku „co dál“. Prioritou je pro nás pochopitelně práce. Severně od města je spousta vinic a to by bylo, abychom tam na nějakou nenarazili. Ani ne po hodině jízdy jsme si připadali jako v ráji. Vinný statek byl na kopci a vinice se rozprostíraly všude kolem. Dole bylo jezírko a překrásná zahrada, u obchodu zase velká terasa s luxusním nábytkem. Zde jsme si vážně dokázali představit naši budoucnost.

Jenže když jsme poté procházeli branou a mířili dlouhou prašnou cestou ke statku, cítili jsme se děsně nicotně, bezvýznamně. Každý další krok v nás zanechával rozporuplné pocity a byl těžší a těžší. Abyste rozuměli, ono něco jiného je žádat o práci v ČR, kde rozumíte každému slovu.

K naší smůle jsme na nikoho nenarazili a po pravdě řečeno jsme si i trochu oddychli, když v tom se z vinice vynořilo auto a zamířilo přímo k nám. Byl to sám majitel, jenže nás moc nepotěšil. Žádnou práci nemá, na sběr vína je moc brzy a stejně už má domluvené jiné lidi. Byl to moc příjemný starší pán, jemuž jsme bohužel jen velmi těžce rozuměli. Nebylo to jeho přízvukem ani rychlostí jeho mluvy, bylo to naší neznalostí angličtiny. Zase. Jak tohle dopadne?