Vyrážím na „inspekční“ cestu k Tesku na Americké třídě. Ne, abych se podíval na nejnovější novinky v oddělení elektro, jdu se kouknout na aktuální situaci u východu z Teska, kde mají postávat, polehávat, sedět, popíjet či otravovat asociálové, opilci nebo dokonce agresoři.

Je čtvrteční dopoledne, trochu se obávám, aby před obchodem vůbec nějaká skupinka byla. Mám ale „štěstí“, vidím dva kroužky, které si do uvedených kolonek zařazuji.

Volím opatrnou taktiku, nejdřív se ptám nakupujících lidí, jakou mají s tímto fenoménem zkušenost. Přicházím k solidně vypadajícímu pánovi, který ochotně odpovídá na mé otázky. „Nakupuji tady každý týden. To víte, že je to nepříjemné, když vás někdo obtěžuje nebo přímo žebrá o peníze. Tady vidíte ten nepořádek, co po nich zůstává,“ říká a ukazuje na prostor u východu, který je posetý odpadky všeho druhu. „A kam myslíte, že chodí močit? Pak to tady zapáchá, určitě to nedělá dobrý obrázek,“ dodává muž, který chce zůstat v anonymitě. Policisty na tomto místě prý ještě neviděl.

Ještě sleduji pracovníka agentury, který se urputně snaží polehávající skupinku ignorovat a i když vychází před vchod, dělá, že ji nevidí. „My s tím těžko můžeme něco udělat,“ suše konstatuje.

Teď už se musím vydat do „jámě lvové“, zkusím se zeptat přímo hlavních aktérů děje. Polehávající a sedící skupinka asi sedmi mladých kluků popíjí „lahváče“ a vypadá dost nepřístupně. Některé kombinace piva a 30ti stupňového piva dost zmohla. Jsem zvědavý, jak stráví mou přítomnost. Jsem překvapený, jsou docela v pohodě, ani nemusím platit „zápisné“. „Jo, policajti sem občas zajdou, ale jsou v klidu, zbytečně neprudí. A my dobře víme, že když jsme v klidu, tak oni taky,“ chválí muže zákona vůdce party. Ani on nechce prozradit své jméno.

Odcházím od skupinky a vidím přicházet dvojici policistů. „Chodíme sem pravidelně. Je fakt, že když nejsou agresivní, nemáme vlastně možnost tyto lidi dostat pryč. A tahle skupinka opravdu nic mimořádného nedělá. Ale je pravda, že toto místo a ještě prostor u zastávky na Americké jsou nejproblematičtější,“ konstatuje jeden z policistů.

Přes pasivitu polehávajících opilců je znát obava nakupujících. Všichni je obcházejí velkým obloukem, mají strach jim cokoli říct, i když jeden z mladíků leží natažený na chodníku a spí.

Konečně mi jeden z nakupujících prozradí jméno. Je velmi nekompromisní. „ Já bych tu pakáž tady rozprášil, tady nemají co dělat, natož pak chlastat a otravovat,“ ukončuje mou inspekční návštěvu Pavel Kovařík.