I proto je tu možné vidět holky v bílých antických řízách, zatímco dva kluci sedí v rohu s rozevřenou mapou antického světa a ukazují si, kudy legendární bojovník plul domů.

„Kyklopové byli tady a tady je Ithaka. Takže touhle cestou pluli úplně zbytečně," glosuje jeden z nich.

Od mého příchodu jsem okamžitě v podezření, že jsem včera v jedné scénce hrál opilého nápadníka Odysseovy ženy Penélopé a nikdo mi nevěří, že jsem opravdu novinář. Spasí mě až kartička novinářského průkazu, kterou pošlu mezi dětmi kolovat. Nedůvěřivě ji obracejí v ruce a puncu zlotřilého ženicha se sice nezbavím, ale už mi alespoň věří, že opravdu píšu do novin.

Zkouška divadla

Po poledním klidu se začíná zkoušet divadelní představení, které má pro rodiče a jakékoli příchozí premiéru toho dne ve čtyři hodiny. I proto je v průjezdu na šňůře natažená bílá látka, která slouží jako opona. „A taky jako látka na stínohru," doplňuje jedna z účastnic tábora Tereza Weberová.

Dětem se vůbec Homérův příběh prolíná se hrami z pětidenního tábora i s příběhem divadelního představení. O divadle mluví, jako kdyby vyprávěly příběh, který se už stal. Ostatně hrají příběh, kterým si za celý tábor prošly a situace, které, i když trochu jinak,é ř samy prožily. „Málem jsme dojeli na Ithaku, ale muži rozvázali ten pytel…," vypráví Lukáš Hložek, který představuje Odyssea. „No muži, holky," skočí mu do řeči vedle sedící Lada Toncerva. „A ono nás to odválo a já jsem jim pochopitelně nadával," nenechá se vyrušit Odysseus, tedy pardon, Lukáš Hložek.

V další části proměnila půlku jeho mužstva Kirké v prasata. Všechny děti si vyráběly růžové prasečí rypáčky z molitanu i kroucené ocásky. „Byli jsme zavření v chlívku. K svačině byl jogurt, takže jsme ho jedli pod stolem a bez lžiček," popisuje klíčový zážitek Eliška Toncerva.

Sbor sirén

Ve hře vystoupí i sbor sirén. Část dětí začíná zpívat píseň beze slov s několika hlasy.

Poslední sloky dozpívává Odysseus sám a pak se místností rozhostí chvilka ticha. „Pěkné," uklouzne mi a tleskám. „Odysseus nám přikázal, ať na ostrově nejíme ovce, ale my s Jóžou jsme je snědly a od té doby jsme mrtví," vypráví Lada Toncerva a mrká na Josefínu Podlipnou. „Tak jsem je zase seřval," usmívá se Lukáš Hložek, zatímco příběh míří do finále.

Pojídání řas

Hrdina se vrací na Ithaku, kde jsou nápadníci jeho ženy Pénelopé. Z účasti na jejich mejdanu jsem podezřelý, a abych pravdu řekl, ne úplně neprávem. Pénelopé představuje Tereza Weberová. Vybírat si nemohla. „To bychom ale žádnou Pénelopu nesehnali," jedovatě komentuje výběr představitelky jedna z holek.

Někdy musím hovor zastavit, abych se dozvěděl, co souvisí s divadlem, co si hrou a co je vlastně jenom imaginace. Mezi vyprávěním děti předvádějí i některé své výrobky – řecké veslice vyráběné z PET láhví, které děti pouštěly na Mlýnské strouze. „Fany tam nalovila řasy a pak je jedla," smějí se holky a ukazují na jednu ze dvou vedoucích, Fany Lachmanovou, studentku VŠUP, která vše se smíchem popírá. Směju se taky, zatímco mě Lada Toncerva přesvědčuje, že na pojídání řas existují nezvratné důkazy.

Divadelní představení je završením pětidenního tábora, který začíná každý den v 9 ráno a děti hrami i výtvarnou činností tráví celý den většinou do čtyř odpoledne, kdy jdou domů. Cena tábora je 1500 korun. Z nich se platí materiál i jídlo.

Odcházím a za mnou se otevírá opona, zkouška pokračuje, času do premiéry je málo.