Ovšem nechybělo mnoho a Jan Majer se sládkem nestal, původně pošilhával spíše po truhlařině. Naštěstí měl jeho strýc hospodu. „Říkal mi: Copa bys dělal na truhlařině. Koukej se chytit v pivovarnictví, protože pivo bude pořád, tam se uživíš až do smrti. A měl pravdu," vzpomíná Majer, který po vyučení v malém pivovaru ve Staňkově nastoupil v roce 1950 na Vyšší pivovarskou školu. Ta byla ale kvůli nedostatku technických pracovníků o rok později uzavřena a Jan Majer nastoupil do Plzeňského Prazdroje. Maturitu si dodělal později.

V pivovaru prošel několika profesemi – chemik v laboratoři, pracovník v útvaru normování či podsládek. Sládkem se stal v roce 1970 a sládkoval do roku 1989, kdy žezlo předal Václavu Berkovi. Ostatně právě on jej nominoval do Síně slávy.

Pro Jana Majera je typická jeho čepice, kterou mu kdysi přivezl kamarád z Hamburku. „To jsem ještě nevěděl, že bude sládkovská. Kamarád mi řekl, že mi ji posílá náčelník z loděnice," připomněl zasloužilý pivovarník, který za svůj profesní úspěch počítá nejen to, že se stal sládkem v Plzni, ale i své čtyřměsíční působení v pivovaru v Jugoslávii nebo i to, že si pivovar oblíbila i jeho manželka Markéta. „A také to, že mi pivo chutná pořád."

Jan Majer už sládkem není 26 let, s Prazdrojem je ale spjat stále. Vitální muž dělí volný čas mezi pět pravnoučat, chalupu v rodné Dolní Kamenici, houby a také pivovar, kde stále vede degustační skupinu seniorů. V lednu oslaví 85. narozeniny, a jak říká, fit je i díky pivu. „Míra je dvě piva a to je dobré dodržovat – první a poslední," směje se.

Kromě Majera vstoupil letos do Síně slávy také Milan Holý, dlouholetý ředitel sladoven v Nymburku.