Dojemné a emotivní bylo po 70 letech plzeňské setkání lidí, kteří přišli v sobotu do Měšťanské besedy pozdravit 15 amerických, čtyři belgické a dva polské veterány.

„Vítal jsem vás, když mi bylo patnáct. Dokonce jsem vám jel naproti, chtěl jsem pomoci s puškou v ruce. Jak to bylo směšné, takovým hrdinům," svěřil se jeden z přímých účastníků osvobození Plzně.

„Do nejdelší smrti vám budu vděčný za svobodu a za to, že jste osvobozovali západní Čechy. Thak you, boys!" pozdravil veterány starší muž.

Před 70 lety byli v Plzni -náctiletými vojáky, teď přijeli jako staří muži ve svých svátečních uniformách. Nejstarším účastníkem letošních oslav je Robert Gilbert, kterému bude v červnu sto let. K nejmladším patří Hubert Rauw, který se pro svůj věk ani nemohl zúčastnit oficiálního odboje.

Atmosféru a přátelské přijetí tehdy a dnes shrnul Robert Gilbert: „Lidé nás tehdy vítali radostně, chlebem a vším, co měli. Bylo to typické pro tehdejší Československo, které bylo známé svou pohostinností. Myslím, že to můžu říci za nás všechny," poznamenal.

Veteránům přišli poděkovat nejen Plzeňané, z nichž mnozí se s nimi na konci války fotili v ulicích a dodnes schraňují vzácné snímky s nimi i podpisy. Pozdravit je přišla například žena, jejíž matka dokonce složila Pattonovým vojákům pochod nazvaný Vítězům.

Vidět i dnes americké osvoboditele chtěli také lidé z Domažlic, Chebu nebo z Moravy. Z Otrokovic dorazil Jiří Holub, který jim věnoval vyřezávanou dřevěnou plastiku, jedna z žen veteránům popsala osvobození Domažlic a po letech chtěla stisknout ruce mužům, kteří tam tehdy byli. „Bylo mi 12 let a dobře si to pamatuji. Byl čtvrtek, půl jedné,"dodala.

Veteráni dostali při setkání i několik dárků, například vyšívanou bílou hvězdu zarámovanou v obraze.

Nezapomínají ale ani samotní vojáci. „Zkuste si představit 19letého vojáka, který přišel do Československa a všemožně se tu snažil pomáhat při osvobozování. Stěží dnes dokážu popsat jeho pocity, když se setkal s tak vřelým přijetím. Byli jsme tehdy příliš mladí na to, abychom si dnes pamatovali všechny detaily. Byla to velká čest, velké privilegium, podílet se na vašem osvobozování," řekl veterán James Duncan. Rozhovor s Jamesem Duncanem si můžete přečíst ZDE.