„Po zavření kavárny jsem přemýšlela, jak to udělat s kočičkami. Při první vlně jsem si je vzala k sobě domů, ale nelíbilo se jim tam. Tak jsem se rozhodla nechat je v kavárně. Chodila jsem je tam dvakrát denně hladit a krmit. Denně jsme s nimi dělali i on-line přenos, aby je zákazníci alespoň na chvíli viděli,“ vypráví Augustinová.
Všechny kočky, které zákazníkům zpříjemňují chvíle u kávy, majitelka zachránila. Čtyři si vzala z útulku, tři další kočky našla na ulici. „Vzala jsem je do kavárny, kdyby se o ně chtěl někdo přihlásit. Když je zavřeno, tak jsou smutné, protože jsou zvyklé na pozornost od lidí. První vlnu jsme přežili, druhou horko těžko a tu třetí nevím, jak zvládneme,“ říká dále Augustinová, která aby situaci finančně zvládla, musela si vzít dvě brigády. „Nechala jsem si je až do současnosti, abych všechno utáhla. Jsem z toho všeho, co se děje, strašně smutná a vyčerpaná. Už jsem si i říkala, že kdybych tu neměla kočičky, za které mám zodpovědnost, tak bych kavárnu zavřela. Zákazníci jsou ale skvělí a hrozně hodní. Nosí nám krmení pro kočky, hodně nám pomáhají. Bojím se, že až nás v pátek zavřou, budeme zavření až do jara. Je to strašné. Nakoupili jsme zboží do foroty, zákusky, pivo a zase to můžeme všechno vyhodit. Je to pořád dokola,“ uzavírá.
