„Rozhodli jsme se tradiční výrobu a zrání a kvašení v dřevěných sudech zachovat alespoň v pivovarských sklepích. Zachránili jsme tak poslední partu bednářů,“ říká Jindřiška Eliášková z oddělení návštěvnictví Plzeňského Prazdroje. Většina z řemeslníků ale byla v předdůchodovém věku. Bylo proto třeba přijmout někoho mladšího. „Bednářství jako obor se už v té době nikde v republice nevyučoval, zavedli jsme proto projekt Záchrana historického řemesla. Jeho první absolvent složil zkoušku v roce 2006,“ vysvětluje Eliášková. Zatím posledním vyučeným bednářem se ve čtvrtek stal pětatřicetiletý Plzeňan Karel Franěk. Pod vedením zkušených mistrů se učil tři roky. „Jsem vyučený truhlář. Dozvěděl jsem se, že v pivovaře shání bednáře. Zaujalo mě to. Svého rozhodnutí v žádném případě nelituji. Je to zajímavá práce a máme tu skvělou partu,“ konstatuje novopečený bednář. Na jeho profesi je prý nejsložitější výroba velkých sudů. Při přijímacím rituálu nepřišel ani o pohlavek, kterým se tradičně noví bednáři do cechu vítají. „To byl poslední výchovný. Zároveň si také domů odnese soudek který sám vyrobil. Bude samozřejmě plný piva. Ať se poměje,“ říká se smíchem bednářský mistr Josef Hrůza. Pasování se odehrálo v rámci tradičního smolení sudů, které je na programu vždy dvakrát ročně. Podle Eliáškové je současný počet bednářů dostačující. Kromě práce pro pivovar občas opravují vinné sudy nebo vyrábí soudky na whisky.