„Byl to můj druhý tatínek. Jsem mu velmi vděčná za druhý život, který mi dal," vzpomínala včera na svého zachránce paní Ruth.

Na jeho památku zapálila u fotografie sira Nicholase Wintona svíčku a krátce se rozhovořila: „Byl to statečný a spravedlivý člověk. Moc jsem ho milovala a ctila. Samozřejmě je to pro mě ztráta, ale byl to nádherný dožitý život."

Devětaosmdesátiletá žena pocházející z jižních Čech byla s britským hrdinou v dlouholetém kontaktu a pravidelně ho navštěvovala. „Jezdila jsem za ním, když slavil narozeniny. Před dvěma lety jsem letěla už jako jediná z Česka. Vždycky, když jsme se viděli, všechno si o mně pamatoval. Měli jsme velkou radost ze společných setkání," doplnila členka plzeňské židovské obce, jež v současnosti žije v Holubově u Českého Krumlova.

Právě z Českého Krumlova se musela roku 1938 celá její rodina kvůli židovskému původu přestěhovat do Protivína, později do Prahy. Tam její matka zjistila, že kdosi pomáhá židovským dětem dostat se do náhradních rodin v Anglii. Nejdříve odjela Ruth, poté i její sestra Eva, která se dostala z Československa vůbec posledním transportem.

Sir Nicholas Winton organizoval nejen odjezdy židovských dětí z Československa, ale obstarával i všechny formality a zařizoval dětem doklady a přijetí v britských rodinách.