I jí totiž autoři příspěvků plných zášti komplikují práci.

Naposledy ve chvíli, kdy plánovala debatu o liberální demokracii. “Trošku neplánovaně se nám ale povedlo šlápnout do pomyslného vosího hnízda, ukázalo se, že už samotný pojem demokracie, respektive liberální či západní demokracie, je červeným hadrem zdvihajícím ze židle nejednoho uživatele sociálních sítí,” všímá si ředitel Kunc.

“Liberální demokracie je ten nejhorší z politických systémů.”

“Tam nemůžu, asi bych se tam zase popral.“

“Liberální demokracie je pouhý předstupeň fašismu.”

To jsou jen některé citace z facebookového profilu organizace. Na samotné diskusi už ale podobné extrémní názory nezaznívaly. „Tito lidé už nepřijdou diskutovat a říct svůj názor nahlas. To je obecný princip, jak takové internetové chování funguje,“ zdůrazňuje ředitel.

Nadšenci ze spolku Classic Trainers pozvali návštěvníky do hangáru na letišti v Líních.
Hangár 3 na letišti v Líních ukrývá letecké unikáty, podívejte se

Podobné hejty podle Kunce činnost Paměti národa komplikují. Klíčová je totiž důvěra mezi pamětníky a těmi, co je zpovídají. „Chováme se transparentně, máme striktní etický kodex. Jenže každý podobný hejt skrytý za internetovou anonymitou má potenciál tuto důvěru podrývat. My pak musíme vynaložit spoustu energie, abychom zkratkovité a lživé informace uvedli na pravou míru. To nám ubírá hodně času,“ připomíná ředitel. Komentáře se většinou netýkají práce Paměti národa, spíše hodnotových věcí, které lidé v ní zastávají. „Například toho, že se stavíme za systém zastupitelské demokracie,“ vysvětluje Kunc. Podle něho je potřeba důsledně obhajovat názor každého člověka a jeho pohled na svět. Ale je přesvědčen, že diskuse by měla mít své hranice. „Tou základní hranicí je slušnost. Každý by měl být schopen komunikovat bez osobních invektiv,“ míní. Problém je i v sociálních sítích, které nenávist svými logaritmy spíše podněcují. „Měly by fungovat transparentněji ve smyslu toho, který obsah prioritizují a který ne,“ nabízí jedno z řešení.

Aktivity Paměti národa se v poslední době rozrůstají. „Naše práce má tři pilíře – dokumentujeme, vzděláváme a vyprávíme. Kdybychom si ty příběhy točili jen do šuplíku, nemělo by to takový společenský dopad. Na příběhy lidí by se nemělo zapomenout, protože často ilustrují princip, který se zrcadli do dnešní doby,“ dodává Kunc.