„Chodil bych častěji, ale jsem až z Kladrub a do Plzně je to daleko. Ale je tady bezvadná parta, pomáhá mi to tady,“ vysvětluje mladý muž, proč váží cestu do krajské metropole.

Denní stacionář zajišťuje pracovní činnosti pro lidi s psychiatrickým onemocněním, třeba trpící maniodepresivními stavy, pro epileptiky nebo lidi s tělesným postižením. „Musí mít ale zdravé ruce, aby mohli vykonávat manuální činnost,“ připomíná vedoucí terapeutka Jindřiška Tesařová. Mezi klienty mohou být i občané s kombinovaným postižením.

„Často jde o klienty, kteří dříve normálně pracovali, postupující nemoc jim to však nedovolila. Velký podíl na zhoršeném stavu má u některých rychlé životní tempo,“ upozorňuje terapeutka.

„Já jsem od 18 až do 30 let normálně pracoval. Nejdříve v Plastimatu, potom jsem dělal přidavače u zedníků a naposledy v továrně. Musel jsem ale ze zdravotních důvodů skončit,“ vyjmenovává zaměstnání 33letý Čechura. Bere prášky na nervy, hrozí u něho nebezpečí epileptických záchvatů. „V práci na to nebrali ohledy,“ přidává Čechura další důvod.

„Taky je výborný muzikant, poslední dobou hraje vždy v úterý pro seniory ve Stříbře,“ prozrazuje na optimisticky naladěného muže terapeutka Tesařová. „Jo, to je pravda, hraju na harmoniku. Jsem samouk, trénuju pravidelně alespoň půl hodiny denně. A hraní ve Stříbře? Uvidíme, jak je to bude dlouho bavit,“ vtipně komentuje svoje koncertování.

Zdeněk Čechura je vůbec univerzál. V rámci hipoterapie jezdí na koni, nyní se druhým rokem zúčastní abilympiády, celorepublikové soutěže dospělých s handicapem. „Budu soutěžit v malování na sklo a malování kraslic. To dělám často i doma, snad mi to pomůže. Už se těším,“ líčí nadšeně. A co pletení košíků? „To budu muset ještě potrénovat, na soutěži jsou jiní kanóni. Zatím je to jiná třída,“ přiznává klient Exodu.

Občanské sdružení v denním stacionáři připravuje pracovní činnosti pro 10 uživatelů každý všední den od 8 do 14.30 hodin. „Klienti sem chodí podle dohody, hodně záleží na schopnosti soustředění,“ vysvětluje Tesařová. Ve dvou dílnách na Slovanech mohou klienti tkát na ručních tkalcovských stavech, šijí, pletou košíky, vyrábí svíčky a keramiku, dostanou se i k pletení nebo vyšívání. „Někteří jsou přihlášeni na úřadu práce, u nich se snažíme simulovat takové prostředí jako v normálním zaměstnání, to znamená i dodržení pracovních návyků,“ popisuje náplň dne terapeutka.