Nemocnicím chybí nadstandardy, říká ředitelka

Plzeň – Jaroslava Kunová stojí v čele Fakultní nemocnice Plzeň od roku 1998. Tehdy zadlužené zařízení dokázala proměnit v jednu z nejlépe hospodařících nemocnic v Česku.

Kvůli nižším příjmům od zdravotních pojišťoven se ale letos opět musí potýkat s výrazným úbytkem financí. Reálně tak hrozí, že zaměstnanci přijdou o své roční odměny. I přesto se největší nemocnice v kraji odhodlala k velkému kroku – na vlastní náklady v lochotínském areálu vybuduje parkovací dům za 200 milionů korun.

Proč přišlo rozhodnutí, že se nemocnice pustí do stavby parkovacího domu sama, až nyní?
Se zástupci města se stále řešil problém průtahu městem a z toho hrozící zrušení našich pozemních parkovišť. Chtěli jsme, aby si město zodpovědnost vzalo na sebe, zvláště pak proto, že si nechalo vypracovat studii, kde parkovací domy sloužily i jako protihluková zeď. Tvrdili jsme, že v souvislosti s průtahem je tento problém již vyvolaná investice tohoto obchvatu, a pokud mají pacienti a zaměstnanci mít přijatelnou výši parkovného, je nutno tuto akci finančně přiřadit k nákladům obchvatu.  V tomto nedošlo k dohodě, problém se protahoval, lidé nadávali samozřejmě nám. Proto jsme se rozhodli, že se na nějaký průtah už nebudeme ohlížet.

Kde by měl dům stát?
S největší pravděpodobností jej uděláme uvnitř areálu ve svahu pod kuchyní. Výhodou je, že se zde nebudou muset dělat velké nájezdové rampy, čtyři nájezdy by byly vždy z příslušného terénu. Nebudeme tak muset ztrácet prostor a peníze tím, že by součástí prostoru byly nájezdové rampy. Počítáme s kapacitou 400 míst.

V jaké jste nyní fázi?
Teď se dodělává studie, následně budeme soutěžit projektanta. A pak se vyhlásí soutěž na dodavatele. S výběrovým řízením jsou teď strašné problémy, hlavně časové. V dnešní době, kdy není moc práce, se firmy odvolávají jen z principu. Vidím to tak, že bychom mohli optimálně začít v listopadu, záleží na průběhu zimy a zvolené technologii.

Jak to bude s parkováním pro zaměstnance?
Teď to funguje tak, že za vjezd do areálu platí 750 korun za rok. Pokud budou mít tyto karty, tak budou parkovat uvnitř, jinak venku před areálem.

Má nemocnice v plánu další investice?
Už jen drobnější. Na Lochotíně chceme přistavět kuchyni a v bývalé vojenské nemocnici teď doděláváme sál na jednodenní operativu.

Od ministerstva dostane dotaci 25 milionů korun. Na co ji vy-užijete?
Každá nemocnice vždy z ministerstva dostane nějakou dotaci, aby si vypomohla. Uvažovali jsme, že ji použijeme na přestavbu centrálního příjmu na Lochotíně. Tyto prostory původně měly sloužit úplně jinému účelu. Dosud jsme ale nenašli optimální řešení, jak tento nevyhovující prostor zvětšit. Takže nakonec jsme od toho ustoupili a teď zvažujeme, že bychom předělali intenzivní lůžka anesteziologicko-resuscitační kliniky. Tento prostor byl také původně postaven jako součást budovy pro klinické studie. Nyní potřebujeme projekt, který by co nejoptimálněji využil prostor a přitom odstranil v co největší míře současné provozní nedostatky. Dotace jsou velmi sledované a rekonstrukce ve stávajících budovách nám připraví vždy nějaké překvapení, které vedou k vícepracem.Takže potřebujeme i kvalitního a znalého projektanta se zkušeností s těmito prostorami.

Souvisí tato dotace s prodejem porodnice na Slovanech?
Z takovýchto prodejů bohužel nic nemáme, vše jde do státního rozpočtu. Jen se zbavíme majetku z toho hlediska, že se o něj nemusíme starat – vytápět jej, hlídat, aby tam nelezli bezdomovci. Teď bychom potřebovali prodat bývalou onkologii v Doudlevcích.

Co si myslíte o tom, že by se z fakultních nemoc spravovaných státem měly stát nemocnice spadající přímo pod jednotlivé univerzity?
Obáváme se, že zde už nebude žádná garance státu, pokud se nemocnice dostane do finančních problémů. Kraje si svoje nemocnice dotují, my do provozu nedostaneme nic a jsme odkázáni jen na příjem hlavně od zdravotních pojišťoven, které se také dostávají do potíží, což se projevuje výrazným snížením příjmů. Ale pořád máme od státu jistotu určité garance, když bychom se dostali do dluhů, neboť naše nemocnice jsou garanty nejvyšší péče v České republice a často řeší problémy menších nemocnic, pokud se dostanou do potíží se zajištěním pacienta.

Jak řešíte schodek v rozpočtu?
Pořád šetříme, šetříme, ale už pořádně není z čeho. Buď můžeme snižovat mzdy, nebo materiál pro kliniky. Ty když budou mít méně materiálu, tak nebudou moci dělat. Vždycky jsme měli vysoký objem na odměny, ročně jsme vypláceli 150 až 200 milionů, takže v první fázi nebudeme moci dát tyto peníze. Samozřejmě, když je nevyplatíme, tak by to v průměru znamenalo o šest procent nižší platy. Zatím však nebereme zvýšený příspěvek na platy ve výši 6,25 procenta, který slíbil ministr , jako to udělala většina nemocnic.

Co si myslíte o placených nadstandardech?
To, že nejsou, vidím jako problém. Samozřejmě jsou lidé, kteří nemají peníze, takže se musí smířit s tím, co pojišťovna platí. Protože děláme výběrová řízení, tak kupujeme stále levnější a levnější materiály, které třeba nejsou úplně nejšpičkovější. Zatím ale nemámě zásadní problém, že by materiály nebo léky nebyly dobré. U přístrojů už je to složitější. Děje se ale to, že do nemocnice přijde pacient, který doma bere nějaký lék, na který si připlácí, a my v nemocnici mu musíme dát ten, který jsme vysoutěžili. A pacient si nesmí doplatit, aby dál užíval ten samý jako doma.

Se zdravotnickým materiálem je to stejně?
Tam je problém, že nikdo neřekl, co je standard. Pak by se i vědělo, co je nadstandard. Pacient třeba nemůže chtít titanovou endoprotézu, za kterou by si připlatil. Standardy jsou zatím definované jen u sádry, čoček a očkování. Znám rodinu, která by chtěla upřednostnit operaci endoprotézy a je ochotna ji celou zaplatit. Bohužel to nejde.

Opravdu ne?
Soukromé společnosti to různě obchází, u nás je jedině možnost darovací smlouvy. Pokud máme ale něco vysoutěžené, tak stejně pro ty lidi nemůžeme kupovat něco jiného. Teď to vidím jako bez šance a je škoda, když to bylo v programovém prohlášení vlády, že se to nepovedlo prosadit. Většina lidí si stále myslí, proč by měl být někdo upřednostňovaný, měl mít něco jiného. Na druhé straně by to do zdravotnictví přineslo nějaké peníze a lidé, kteří by do toho ty peníze dali, by byli spokojenější.

Jak je to v praxi s přednostním ošetřením?
Přednostní ošetření není dovoleno, tak jak jsem již předeslala. Pokud by bylo možno, aby člověk, který si připlatí nebo si to zaplatí, mohl být ošetřen dříve , byly by využity naše kapacity a čekací doby by se zkrátily i pro ty, kteří to mají takzvaně na pojišťovnu. Tím by se i omezila šedá ekonomika. Myslím, že o nadstandardní péči je zájem a lidé by ji chtěli, ale ve stávajícím systému ji nejsme schopni zajistit.