Zatímco v oboru chirurgie se stal nedávno profesorem, fotbal takzvaně pověsil na hřebík. V roli asistenta sudího v 1. lize absolvoval 22. prosince svůj poslední zápas. Český fotbal tak drží světové prvenství – 1. ligu rozhodoval profesor chirurgie.

Nebylo vám to líto?

To víte, že bylo. Když jsem tak stál na hřišti a věděl, že je to naposled. Ale jsem přesvědčený, že moje rozhodnutí skončit s kariérou ve fotbale bylo správné.

Proč?

Nastal ten správný čas. Už je mi pětačtyřicet let a je třeba soudcování přenechat mladším.S narůstajícím věkem a zkušenostmi neustále přibývá také práce v mé profesi. A hlavně se konečně chci věnovat rodině, která na všechny mé aktivity doplácela. Těším se, že budeme jezdit na výlety a na brouzdání Šumavou, kterou máme moc rádi. Mám dvě ještě malé děti. Manželka, která je také lékařka, mi vytvářela po celou dobu skvělé zázemí. Sice si mě se všemi mými aktivitami brala, takže věděla, do čeho jde, ale za to, že to se mnou všechno vydržela, zaslouží svatozář.

Co všechno musela skousnout?

Zhruba 13 let jsem byl většinu víkendů, včetně části dovolené mimo domov. Jezdil jsem napříč celou Českou republikou. Navíc práce sudího nebo asistenta neobnáší jen 90 minut na hřišti, ale spoustu přípravy před zápasem. Na něj totiž musíte být nastavený mentálně, nejen fyzicky. Člověk tomu musí obětovat hodně času. A na úkor práce to být nemohlo, takže to odnesla rodina.

Nechce se mi věřit, že fotbal, který jste, než jste se dostal k soudcování, i hrál, pověsíte na hřebík. Nezahrajete si jej občas?

Spíš se na něj budu chodit dívat. Jsem plzeňský patriot, takže budu fandit Viktorce, pochopitelně, až skončí protiepidemická opatření.

Nejsou podle vašeho názoru vůči sportu, třeba zrovna fotbalu, který se hrál před prázdnými tribunami, příliš tvrdá?

Někdy si říkám, proč mohou být lidé namačkání ve frontách v obchodech a nemohou být v omezeném počtu, tak, aby byli všichni ochráněni, na ochozech. Jsou venku, takže proč by nemohlo na stadion, který má 10 tisíc míst, tisíc fanoušků. Ale to není to, co by naši společnost nyní nejvíc trápilo.

Jak se hraje nebo ve vašem případě soudcuje na prázdném stadionu?

Je to hrozně zvláštní situace. Pro hráče je to těžká práce, když je nikdo nepovzbuzuje. A nám paradoxně chybí, že na nás nikdo rozhořčeně neřve. Prostě emoce k fotbalu patří.

Máte spočteno, kolik jste pískal zápasů v roli asistenta?

Jako asistent sudího jsem jich v první lize absolvoval přesně 216.

Co soudíte o současné kauze ovlivňování výsledků fotbalových zápasů, v níž je zapletený i místopředseda fotbalové asociace Roman Berbr?

Je to těžká situace pro celý český fotbal, kterou mi nepřísluší komentovat.

Říkal jste, že na fotbal se budete chodit jen dívat, ale se sportem určitě nekončíte. Už v mnoha rozhovorech jste říkal, že vám sport pomáhá vyrovnávat se se stresem v náročném povolání. Tak nač se vrhnete teď?

Spousta lékařů si stres opravdu kompenzuje sportem. Je známá věc, že psychickou únavu je třeba vyvažovat fyzickou aktivitou. Koneckonců je důležitá pro všechny, prospěje třeba jen půlhodinka chůze. Sportu se věnuje mnoho lékařů, mnoho mých kolegů či kamarádů. Hrají fotbal, hokej, tenis, nebo kompenzují pracovní vypětí během. Poslední roky jsem běhu propadl i já. Stres sice zvládat díky práci i fotbalu umím, ale bez sportu bych být nemohl.

Běháte krátké nebo dlouhé tratě?

Zatím běhám půlmaratony, ale rád bych si někdy zaběhl třeba i klasický maraton.

Jaký máte nejlepší čas?

Hodinu čtyřicet tři minut, ale strašně rád bych se dostal pod hodinu třicet, ale nevím, zda se mi to vůbec někdy podaří. Je to teď takový můj sportovní cíl.

A jaký cíl máte v medicíně? Jste nově profesorem…

Měl jsem štěstí na učitele, kteří mě celou dobu mé práce na chirurgické klinice formovali. Musím zmínit alespoň profesora Vladislava Třešku, pod jehož vedením pracuji už řadu let. Ale tituly nejsou podstatné, chci být dobrým lékařem. Nemocnému člověku je jedno, zda ho léčí profesor nebo docent, chce, aby mu lékař pomohl a on se uzdravil.

Jak se vyrovnáváte se současnou pandemií covidu?

Osobně jsem ho prodělal a zvládl. A se situací jsme se vyrovnali velmi dobře i na naší klinice, celá Fakultní nemocnice tuto těžkou situaci zvládá výborně. Zvládli jsme i on-line výuku na lékařské fakultě, takže studenti nepřijdou o žádný semestr.

Jak taková výuka vypadala?

Připravili jsme spoustu on-line přednášek, které doplňovalo množství videí. Studenti o ně měli velký zájem a navíc se k nim v případě potřeby mohou kdykoli vrátit. A k doplnění klinické praxe dostali oproti minulosti navíc dva týdny.

Když jsme u covidu. V současnosti společností rezonuje otázka očkování. Šíří se různé teorie, zda je bezpečné. Co o něm soudíte vy?

Žádné teorie nebudu komentovat. Jen řeknu, že já sám se očkovat, jakmile to bude možné, nechám.

Jiří Moláček je především lékař
pracuje na Chirurgické klinice FN Plzeň
jeho základní specializace je cévní chirurgie a transplantační chirurgie v oblasti transplantace ledvin
jeho nejčastějšími výkony jsou bypassy na aortě či na dolních končetinách, resekce výdutí aorty
věnuje se i nádorům retroperitonea (v prostoru mezi břišní (peritoneální) dutinou a páteří a svaly zad)
intenzivně se věnuje výuce studentů na LF UK v Plzni