Trpí bipolární poruchou neboli maniodepresivní psychózou. K léčení ji ale nikdo nutit nemůže. „Má sestra dělá svému okolí ze života peklo. Snad i demokracie má nějaké hranice,“ tvrdí její bratr Josef.

Stejné problémy jako on má řada dalších lidí, v jejichž okolí žije podobně nemocný člověk. Podle odborníků není ale řešení snadné. V případě propuštění z léčby totiž neexistuje jiná možnost, než nechat rozhodnutí o další ambulantní léčbě na pacientovi. „Přesvědčovat o něčem psychotika je bez výsledků. K dlouhodobé hospitalizaci by se přistoupilo až teprve po vyhrocené situaci. Dokážu si představit, že v popisovaném případě je ženino jednání pro okolí minimálně velice nepříjemné,“ tvrdí plzeňský psychiatr Karel Bröckl.

Během 36 let byla sestra pana Josefa na léčení čtrnáctkrát. Vždy po propuštění ale přestala užívat léky, její stav se zhoršil a žena ve svém řádění pokračovala. Její blízcí chtěli dosáhnout povinného léčení, to ale zákony nedovolují. Naopak od soudního znalce dostala jakousi omluvenku, že za své činy nemůže.

„Nemoc není vyléčitelná, ale po užívání léků byl její stav přijatelný. Jenže po propuštění z léčebny vždy prohlásila, že je zdravá, léky přestala brát a ještě do toho pila alkohol,“ stěžuje si Josef. Protože všechny domluvy byly zbytečné, pokusil se soudně o omezení způsobilosti, aby se ji podařilo přimět k léčbě. „Soudní znalec k tomu ale neshledal důvod, a to přestože konstatoval, že již rok opět neužívá léky a prognóza její nemoci je v tomto případě špatná. Ještě jí dopředu vystavil ´omluvenku´. V případě, že se dopustí trestného činu, bude třeba posuzovat její stav,“ říká Josef a nechápe, že se jen čeká na to, až jeho sestra nějaký trestný čin spáchá.

„Sestra obtěžuje své okolí i různé instituce od primátora po ministerstva. Má evidováno několik pokusů o sebevraždu, a jen zázrakem se jí nepodařilo vypíchnout mi oko. Za dveře i po celém domě věší výhrůžné a vulgární dopisy,“ dodává zoufalý muž.