Jako první jsme zavolali do kulturního a informačního centra v Nepomuku, kde jsme chtěli poradit dobrý a levný hotel ve městě. Slečna s mladým hlasem nám jako reakci na němčinu odpověděla anglicky. „Omlouvám se, ale mluvím jen anglicky,“ zněla její odpověď .

Nejzajímavější reakci na německý jazyk měla paní z informačního centra ve Stodě, kterou dotaz od německy mluvící turistky asi velmi pobavil. V první chvíli se totiž hlasitě zasmála a po krátké tiché pauze raději zavěsila, aniž by řekla slovo. „Být skutečným turistou, tak z takové reakce asi nebudu moc nadšená,“ okomentovala hovor Goetzke.

Stod se přitom nachází necelých padesát kilometrů od německých hranic na trase z Domažlic do Plzně. „Nevím, o jaký telefonát šlo, ale určitě jde o nevhodnou reakci, zavěsit pracovnice infocentra rozhodně neměla. Na úřadě jsou lidé, kteří německy umějí, proto mohla telefonát na někoho přepojit a ten by volajícímu pomohl,“ řekl Deníku starosta Stoda Jiří Vlk.

Zavolali jsme také na státní zámek Kozel, který je oblíbeným cílem německých turistů. Ptali jsme se, zda je na zámku možná prohlídka v německém jazyce pro vícečlennou skupinu. Paní, která telefon zvedla, projevila velkou snahu pomoci. Rozuměla, ale často si nevzpomínala na slovíčka. „Karle, co je Donnerstag? Čtvrtek?“ ozvalo se ze sluchátka. Nakonec jsme se ale dozvěděli vše, co jsme potřebovali. „Turista by se s paní domluvil,“ konstatovala Goetzke.

Posledním infocentrem, kam jsme zavolali, bylo plzeňské Informační centrum na náměstí Republiky. Mladý muž, který sluchátko zvedl, dokázal porozumět, že turistka se ptá na levné ubytování ve městě. Bylo jí nabídnuto, aby svůj požadavek zaslala e–mailem na adresu, kterou německy správně nadiktoval. E–mailem by jí také poté byly nabídnuty hotely. „Hezký den,“ popřál na závěr. „Tady to bylo bez problémů, i když možná, že kdyby turista potřeboval tuto informaci okamžitě, asi by mu nabídka e–mailem moc nepomohla. Já osobně bych si ji raději rovnou poslechla přes telefon,“ řekla Goetzke.

Ve výuce jazyků v Plzni jednoznačně vede angličtina. V západních Čechách, odkud je Německo, co by kamenem dohodil, je poptávka po němčině ale stále velká. „Zhruba čtyřicet procent našich jazykových kurzů v Plzni se týká němčiny,“ říká Goetzke. Zvyšující se zájem je ale také o jiné, méně tradiční jazyky. „Oblíbená je momentálně španělština a také italština,“ dodává na závěr.

Česky se žádný turista učit nebude

Vladimíra Goetzke pracovala pro německé firmy v Čechách i v zahraničí. Dnes je vedoucí plzeňské jazykovky Slůně. Vedle němčiny ovládá i angličtinu.

Mnoho lidí je přesvědčeno, že turista, pokud k nám jede, by měl znát alespoň základní české fráze, aby se domluvil. Co si o tomto postoji myslíte?
Musíme si uvědomit, že jsme příliš malá země a česky se nikdo učit nebude. Navíc si myslím, že tam, kde se turista bude cítit dobře, protože se s ním místní budou schopni domluvit v jeho jazyce, se určitě rád vrátí.

Jak jsou na tom Němci s učením se cizím jazykům?
V jazykové škole máme několik Němců, kteří se učí česky. Je to pro ně ale velmi těžké, protože čeština je hodně těžký jazyk. Ale mají snahu, protože když tu pracují, chtějí se česky domluvit.

Jak jsou na tom Plzeňané s ochotou pomoci turistům?
Je to asi půl na půl. Kdo je ochotný, pomůže i bez toho, aby jazyk na sto procent ovládal. Kdo nechce pomoci, nepomůže a klidně může rozumět a mluvit cizím jazykem sebelépe. Záleží zkrátka na lidech, jaký pocit budou turisté z našeho města mít. A naším cílem by mělo být, aby se sem znovu vrátili.

Martina Němcová