Za expozicí a také nad ní jsou ještě další místnosti, bez nichž by se odloučené pracoviště neobešlo.

„Chováme tu krmný hmyz, zvířata, která zrovna v expozici nejsou, a ty i množíme," vysvětluje Jiří Doxanský, který má Akva-Teru na starosti. Sám se navíc stará o žáby, mloky, ještěry a ryby. Nejblíž má podle svých slov k žábám, které nejraději pozoruje a fotí v přírodě. Jeho kolegové mají na starosti pavouky, cvrčky, strašilky a další bezobratlé, nebo třeba hady.

A co vlastně návštěvníci nevidí? Inkubátory s vajíčky všech možných velikostí a tvarů, nebo třeba žabí mateřskou školu. „Poprvé se mi podařilo rozmnožit rajčatovou žábu, teď máme tak 150 životaschopných pulců," pochlubil se ošetřovatel. Další vajíčka samice možná ještě přidá.

V zázemí jsou také schovaní dospělí krokodýli čelnatí. Samice v polovině dubna nakladla vejce, ta by se už v příštích dnech mohla začít klubat. „Je to jedenáctá snůška, tentokrát ale zkoušíme, zda se mláďata nepodaří odchovat přirozeně, bez inkubátoru," říká Doxanský. Samice leží většinu času nehnutě, při náhlém zvuku ale prý dokáže vyskočit proti zábradlí. Nikdy ale nedoskočí.

Hned u vchodu do expozice si na větvi hoví agama jménem Kája. „Jediný má to výsadní právo, že se může volně pohybovat po místnosti. Až na to, že občas skočí na stůl a vyděsí tím obsluhu, je hodný," chválí Káju Doxanský.

A kdo je nejoblíbenějším zvířetem v Akva-Teře? Ani sklípkani, ani malí krokodýlci, ba ani roztomilé žabičky. Je to rybka klaun, které nikdo neřekne jinak než Nemo. „Obdivují ji všichni bez ohledu na věk. Měli jsme i její kamarádku Dory, ale ta nevydržela," doplňuje ošetřovatel.