„Pamatuji si, že jsme z Plzně před lety přivezli krásného Mařáka a také Fillu. Obraz se tehdy vydražil asi za milion korun," vzpomněl odborník na výtvarné umění Jan Nízký. Včera však podobný poklad nikdo nepřinesl. Hodnotu šperků, stříbra a hodinek zase dokáže odhadnout Hana Šimonová.

„Lidé nejčastěji nosí zlato, stříbro nebo granátové šperky z konce 19. a začátku 20. století. Zpravidla jde o dědictví po rodičích a prarodičích, u něhož chtějí pomoci určit stáří," podotkla Šimonová. Lidé zpravidla nosí věci, o nichž jsou přesvědčeni, že mají nějakou cenu. „Je to hezký akvarel, ale bezcenný. Vezmou vám ho spíš ve starožitnostech," slyšela například od Jana Nízkého žena, která k posouzení nabídla dva obrazy. Neuspěla ani s druhým. Často mají takové předměty hodnotu pouze pro tyto lidi, v aukcích jsou neprodejné. 

Plzeňský poklad se zatím nenašel

„Já tomu nerozumím. Jsem sice malíř, ale malíř pokojů," žertoval Jiří Vacek, když odhadci podával dva obrazy. Měl je doma na půdě po babičkách a chtěl vědět, zda nejde třeba o poklad za miliony nebo statisíce korun. Nebo alespoň za pár tisíc. Nešlo.

„Lidé nám toho nosí hodně, ale jen máloco má opravdu hodnotu," říká odborník na výtvarné umění Jan Nízký z aukčního domu Dorotheum. Když mu lidé ukážou obraz, zpravidla na první pohled pozná, zda má nějakou hodnotu.

Za včerejší den od Plzeňanů odkoupil pouze dva obrazy – portrét básníka Bohdana Kaminského od Jana Skramlíka a obraz dívky s kotětem od německého malíře Viktora Schramma z doby kolem roku 1900. První dílo má hodnotu přibližně patnáct tisíc, druhé ještě o pět tisíc méně. Oba obrazy půjdou do dražby.

Jiří Vacek měl smůlu – žádnou větší cenu neměly obrazy, ani porcelánové hrnky či zlatý prstýnek. „Alespoň mám jistotu a vím, na čem jsem. Za tohle si zkrátka barák nekoupím," bral muž verdikt odborníků sportovně. Přinesl s sebou také několik mincí, Dorotheum se však numismatikou nezabývá.

Větší štěstí měl Plzeňan Jiří, který kromě zdobené skleněné nádoby přinesl i dva obrazy. Jeden má podle Nízkého cenu dvanáct tisíc korun, druhý je takřka bezcenný. „To je Lolek. Ale je hodně špinavý, potřeboval by vyčistit," prohlásil odborník při pohledu na dražší z obrazů. Zájem o něj ale tato aukční síň nemá. Podobně ani o skleněný pohár, jehož cena by mohla být několik tisíc korun.

Jiří i jeho manželka ale stejně neměli v úmyslu obraz prodávat, jde o památku po jejich rodičích a prarodičích. „Vzhledem k původu jsme si mysleli, že by tyhle obrazy mohly mít cenu, ale prodat je nechceme. Hezky je pověsíme zpátky na zeď," ujistila Plzeňanka s tím, že je dobré vědět, že kdyby s manželem náhodou nutně pár tisíc potřebovali, mohou obraz nebo skleněné poháry prodat. „Možná se nám to bude hodit, když jsme teď v důchodu," dodala žena.

Včera se odborníkům zkrátka žádný plzeňský poklad najít nepodařilo. „Snad se něco zajímavého objeví ještě ve středu," věřil Jan Nízký, který takto jezdí po celé republice.