V létě roku 1929 se v zámožné plzeňské rodině Vavřínkových narodil prvorozený syn Karel. Rodina žila v secesním zámečku, jehož součástí byla i pekárna a cukrárna. S majiteli tam bydleli a pracovali i zaměstnanci. „V plzeňských novinách se v roce 1937 psalo: ,Vavřínkovi už chybí jen trafika a biograf.‘ Pravda, trafiku jsme neměli, ale plány biografu už existovaly,“ vyprávěl Karel Vavřínek pro Paměť národa v rámci projektu Příběhy našich sousedů.

Od dětství byl nadšeným skautem i sokolem, dobře se učil a v roce 1948 odmaturoval na obchodní akademii. Ale Československo stálo na prahu své nové epochy. Nastupující komunistický režim nebyl soukromému podnikání nakloněn a nové poměry rodinnou situací otřásly. Karel společně se skupinkou pěti podobně smýšlejících přátel začal tisknout letáky nazvané Hlasy umlčených, zaměřené proti komunistické politice.

„Poměry, které vznikly po únoru 1948, se nám nelíbily. Hrozně nám vadilo, jak nepravdivě se informuje o situaci v Sovětském svazu, která byly otřesná, což tehdy už věděli i někteří komunisté. Chtěli jsme vydávat tiskem materiály, které by lidi vyburcovaly,“ vysvětluje Karel Vavřínek. Za svoji činnost byl v květnu 1949 zatčen.

„Po vyšetřování mi chyběly čtyři zuby a dodnes na jedno ucho neslyším,“ poznamenal během natáčení pro Paměť národa. Ale tohle všechno ještě nebyl konec. U soudu, který proběhl v létě 1949, dostal tehdy dvacetiletý kluk trest smrti. Mamince se později podařilo získat advokáta, díky němuž byl trest snížen na tři a půl roku. Karel se totiž nikdy nepřiznal a obvinění se tak povedlo překvalifikovat jako neoznámení trestného činu, o kterém věděl. Prošel Leopoldovem a Jáchymovem.

Vavřínkovo uvěznění ale nebylo jedinou tragédií, která jeho rodinu postihla; na konci června 1950 byli zatčeni i oba rodiče. Udala je jedna z jejich bývalých zaměstnankyň, které za to StB slíbila přidělit jejich vilu. Krátce na to tragicky zahynul Karlův mladší bratr Zdeněk: na brigádě se na něj převrátil traktor. Na jeho pohřeb přišlo přes tisíc lidí. Kněze, který ho pohřbíval, odvezla policie a vrátil se až za osm let.

Karel Vavřínek vyšel z kriminálu na konci května 1952 a o rok později se přihlásil ke studiu chemie na ČVUT. Po vojně odešel do Prahy natrvalo. Oženil se a založil rodinu. V roce 1970 byl plně rehabilitován, ale kvůli událostem roku 1968 byl skeptický i k dění v roce 1989. Polistopadové změny mu však umožnily věnovat se celoživotním zálibám: dějinám umění a studiu českých šlechtických rodů. Sestavil a vlastním nákladem vydal několik almanachů českých šlechtických rodů. Zemřel v roce 2016.

Markéta Čekanová, Paměť národa