„Budování objektu začalo v roce 1940. Jednalo se o podobnou stavbu, jakou je alpská podzemní pevnost. Podobných měli Němci po celé Evropě několik,“ říká odborník na důlní stavby Antonín Hofman.

Délka štol je 93 metrů a plocha objektu měří 147 metrů čtverečních. Podle Hofmana se sem vešlo minimálně šest set lidí. „Bunkr byl určen pro protiletadlovou obranu, NSDAP a policii. Vybaven byl čtyřmi protidetonačními dveřmi umístěnými za sebou,“ pokračuje Hofman. Šířka dveří prý byla čtyři až pět milimetrů a zhotoveny byly z tvrzené ocele. „Když jsme kryt objevili, byly ve velmi špatném stavu. Museli jsme je strhnout,“ doplňuje.

Před nálety chránila také ochranná zeď s průzory pro sledování situace venku. Od konce války bunkr nebyl využíván. Jako připomínku jeho historie tu jeho objevitelé nalezli náboje do karabin. „Vevnitř byly německé, u vchodu pak spojenecké,“ dodává.

Objekt byl převeden na plzeňskou zoo v roce 2004. Na povrchu by měla být expozice chráněných krajinných oblastí Šumava a Křivoklátsko. „Kdy bude celý objekt zpřístupněn, záleží především na penězích,“ sdělil mluvčí zoo František Hykeš.

Jedná se o bývalý plzeňský lom, jehož podloží je z období druhohor. Těžil se zde pískovec. Z některého z podobných lomů pochází i materiál, který byl použit na stavbu plzeňských církevních staveb, jakými jsou kostel svatého Bartoloměje nebo Františkánský klášter.