Zcela nezabezpečený je například bývalý vojenský areál u Hadačky. Čas od času si tu udělá omladina technoparty, boje zde svádí nadšenci s kuličkovými zbraněmi a objekt láká i různé zvědavce zkoumající částečně zasypané podzemní prostory či nezakryté jámy. „Kdyby tam někdo spadl, pomoci se nedovolá,” shodují se místní obyvatelé. Armáda tu nevylučuje ekologickou, či dokonce pyrotechnickou zátěž.

Varování chybí

Vstupu do zdevastovaného areálu v Hadačce v současnosti nebrání žádné varovné značení ani vrata. Podle fotografií z jedné ze starších technoparty na internetu tu však brána byla minimálně ještě v květnu 2008 (tedy v době, kdy již areál patřil současnému vlastníkovi) a na ní visel nápis o nebezpečí výbuchu.

Obavy z exploze jsou podle majitele nemovitosti Josefa Jůna ze Strakonic zbytečné. „Nebezpečné tam je, protože to holota zdemolovala,” řekl Deníku. Tvrdí, že není povinen mít kolem zdevastovaných budov plot. Ti, kteří tam chodí, by měli být schopni zvážit riziko. Více se nechtěl o zabezpečení areálu bavit.

Přestože stavby na základně nejvíc utrpěly v době, než ji Jůn koupil a vlastnila ji obec Kopidlo, i tak by měl podle plzeňského právníka Jiřího Vlasáka majitel nemovitost zabezpečit. „Vlastníci mají práva, ale i prevenční povinnost udělat vše pro to, aby nedošlo ke škodě na majetku i zdraví. Pokud je takový pozemek oplocený nebo jsou nebezpečná místa označená výstrahou, pak už je vstup rizikem vstupujícího. Jestliže však může majitel nebezpečí předpokládat, a přesto takové stavby či pozemky nezabezpečí, odpovědnost nese,“ uvedl Vlasák.

Hadačka není zdaleka jediná

Velmi podobně vypadá i bývalá základna u Chynína. Tady sídlil jeden z palebních oddílů, pro který dělali technici z Hadačky servis raket. Přestože je stále armády, hrozí tu podle místního starosty Zdeňka Tomáška naprosto stejné nebezpečí úrazu jako v Hadačce.

„Je to v dezolátním stavu, bez pořádného oplocení. Chodívají si tam hrát paintballisti. S myslivci ze Železného Újezda jsme dali alespoň závory na příjezdové cesty, ale zábrana proti jejich otevření byla za chvíli zase poničená. Přitom je tam velké riziko pádu do sklepa nebo žumpy,” popisuje Tomášek.

Plot děravý tak, že tam vjede i auto, je podle starostky Milady Bauerové také podél areálu dalšího oddílu v Pernarci, pro který vojáci v Hadačce kompletovali 11 metrů dlouhé rakety Volchov s dostřelem do výšky 30 kilometrů. „Tady u nás je to také rozebrané, ale staticky se to zdá být v pořádku,” sdělila pernarecká starostka.

Opuštěné dělostřelecké základny v Pernarci a Chyníně dosud patří armádě. Vjezdy do obou objektů jsou podle mluvčího ministerstva obrany Jiřího Caletky zabezpečené uzavřenou kovovou bránou. „Oplocení je pletivové a v zadní části areálů plné z betonových desek. Objekty pravidelně kontrolují pracovníci provozního střediska Plzeň, které spadá pod Vojenskou ubytovací a stavební správu Praha. Dále je s různou periodicitou kontrolují orgány vojenské i státní policie. Objekty jsou označeny nápisy ´Vojenský objekt – vstup zakázán,” sdělil mluvčí ministerstva obrany Jiří Caletka s tím, že uvedené provozní středisko provedlo všechna dostupná bezpečnostní opatření v areálech obou zmíněných základen.

Základna v Hadačce utrpěla nejvíc, když ji mělo Kopidlo

Nejvíce bývalá raketová základna v Hadačce utrpěla ještě dříve, než ji koupil současný majitel. V roce 2006 armáda nabídla již nevyužívaný areál okolním obcím. O bezúplatný převod nakonec projevilo zájem minulé zastupitelstvo Kopidla s vizí pracovních příležitostí díky hotelu s bazénem či domu s pečovatelskou službou, který by pomohly postavit dotace z EU. Podle současného starosty obce Františka Opata však zřejmě zůstalo jen u myšlenky, protože na papír žádný takový projekt převedený nebyl.

„Nakonec areál pronajali firmě, která přislíbila, že to odkoupí a postaví betonárku. Požádala si o povolení na stavební úpravy, ale to nakonec dopadlo tak, že to tam jen vyčistila od železa a ani nezaplatila nájem,” vysvětluje Opat. Bývalé vedení obce se podle něj s firmou soudilo o zaplacení alespoň sta tisíc korun za nájem. „Nic moc o tom nevím, jen, že to pro obec dobře nedopadlo a že se snad prošvihl termín odvolání,” říká Opat.

O tom, jak moc vojenský areál za vlastnictví Kopidla utrpěl, mluví i Jaromír Barbořák z Bohů. Na vojnu do Hadačky nastoupil v roce 1979. „Je mi líto, jak to dopadlo. Nejen mne, štve to i starý lampasáky. I když to armáda opustila a můj tchán to tehdy hlídal, bylo tam ještě všechno, radiátory, okna… Pak dal ten starosta Kopidla Poděbradský, bůh ví, kde mu je dneska konec, někomu klíče. Jedna firma vytěžila les, druhá železo,” krčí Barbořák rameny.

Dnes už může jen s kamarády u piva vzpomínat na to, jak kdysi areál fungoval jako městečko. Například v budově, kterou si občas „propůjčují” technaři, prý býval nad schody kinosál a klubovna. „Jen tam, kde byly dílny a sklady, mohlo být několik výrobních firem, které by daly místním lidem práci,” říká Barbořák.

Bývalý starosta Kopidla se podle informací Deníku odstěhoval ze zdravotních důvodů na Bruntálsko rok před koncem volebního období. Společně se zbytkem zastupitelů ještě stihl v dubnu 2008 areál prodat současnému majiteli za tři miliony korun. Obec tak podle Opata na základně vlastně vydělala. „I když způsobem, který považuji za nešťastný,” dodal Opat.