Kvůli štěkotu vlčáků s náhubky, mužům v černých uniformách a blikajícím policejním autům se lidé zastavovali. „Co se tu děje? Něco v kostele?“ vyzvídali.
Vzápětí se rozhoukaly policejní sirény a z kostela vyšli čerství novomanželé. Na ženicha, jednoho z nejlepších policejních figurantů v republice, vyrazil rozzuřený německý ovčák a zakousl se mu do koženého rukávu. Jejich asi minutové napínavé divadlo ocenili přihlížející potleskem.
Nevěsta Libuše Ottová zůstala v naprostém klidu. Bez psů si neumí představit žádný den se svým teď už manželem Jaroslavem Vyhnalem. Tak proč by bez nich měl být ten svatební?

„Seznámili jsme 20. července 2000 na kynologickém táboře v Březnici. Potkali jsme se ráno v půl deváté, právě se vyjíždělo na stopování,“ usmívala se nevěsta. Dodala, že ona sama už teď psy necvičí.

„Pro klid v rodině. Strašně jsme si u toho vždycky nadávali,“ podotkla. Pořád ale ráda pomáhá svému muži s chovem. Doma mají šest německých ovčáků a kvůli nim bydlí raději za Plzní ´na samotě u lesa´. A jak se člověk stane špičkovým odborníkem na výcvik policejních psů, který jezdí na mistrovství republiky i světa, a je žádaný dokonce v USA?

„No, důležitý je mít psa a ostatní přijde samo,“ uculoval se ženich. „My taky máme psa, westíka, ale tohle se nám nestalo,“ ozvalo se z hloučku diváků. „Protože musíte mít pravýho psa. Pes je totiž německý ovčák!“ uzavřel debatu Jaroslav Vyhnal.