A hned pokračuje: „O polednách se seřadí, s tratárky napřed, ostatní za nimi a ubírají se vesnicí rachajíce a klapajíce. Tratárky se tlačí a vydávají podobný zvuk jako silná řehtačka.“

Jednou z velikonočních tradic v 19. a na 20. století, kterou se Plzeňsko lišilo od okolí, byly právě tratárky – jakési trakaře, které měly hned u kola ozubenou hřídel. Na tu dosedalo pružné prkénko, které následkem jízdy vydávalo zvuk.

Zvuku se užívalo o Velikonocích, kdy zvony tradičně odlétaly do Říma. Podle Zíbrta chlapci na Plzeňsku zastavovali u každého kříže nebo kaple, kde odříkávali říkanky. Jejich náměty byly nejčastěji náboženské, takže se jednalo buď o modlitbičky nebo různé deklamace proti Jidášovi, který podle evangelia Krista zradil.

Organizace chlapeckého průvodu byla vojenská. Velel nejstarší, ostatními označovaný za krále, jak píše Marie Maderová ze Západočeského muzea v Plzni ve Velikonočním receptáři s trochou tradic.

Po odložení tratárků se chlapci většinou převlékli do lepšího oblečení a šli na obchůzku po vsi. Jeden z nich byl převlečený za Jidáše. Zatímco ostatní vcházeli do světnice, Jidáš čekával na konec a chrastěním měšce se dožadoval peněžní odměny. Chlapci ale nejčastěji dostávali vajíčka. „Král dostával z odměny větší díl a lepší vajíčka,“ píše Maderová.

S tratárky se chodilo ještě na Velký pátek a na Bílou sobotu do večera.

Na Bílou sobotu se děvčata běžela umýt k tekoucí vodě pro krásu.

Nejzajímavější byla pomlázka v pondělí. Na Plzeňsku dostávali chlapci od děvčat originální kraslice. „Bílé vajíčko bylo zdobené nalepovaným papírem, seshora i zespoda na něj byl přilepen okraj a z boku ouško: Výsledek vypadal jako malý džbáneček,“ říká etnografka Západočeského muzea Tamara Hájková.

V Blovicích se vajíčka zdobila bezovými dušemi a těstem. Kovářští tovaryši někdy zdobili výfuky drobným a velmi pracným okutím.

Na Chodsku byl rituál darování červeně okrášleného vejce spojený s vyznáním lásky a znamenal pro dívku nemalou oběť. „Do nedávna, měl-li být chlapec o své dívce přesvědčen, musela jich dát „celej vaječník“, to prý je dvacet a čtyry vejce najednou! Chudák děvečka,“ píše o koledě na Chodsku Zíbrt. Na Velikonoce děvečka dostávala od hospodyně 25 vajec a k jídlu jí po takovém vyznání zbylo jedno jediné!