V čem je kampaň důležitá?
Přináší důležité téma. Nenásilnou formou. Navíc s potěšením sleduji, že někteří účastníci kampaně oceňují mnohé pozitivní vlivy měsíční abstinence – ať je to například zlepšený spánek, snížení nadváhy či zlepšení vztahů s partnerem nebo partnerkou, víc energie, lepší pracovní výkonnost a čistější hlava. A někteří z účastníků drží sníženou konzumaci alkoholu i v delším časovém odstupu.

Zvyšuje se počet účastníků?
Podle prezentace dat autorů kampaně se každý rok zvyšuje povědomí o kampani, každý rok se zvyšuje i počet účastníků. Některá z těchto dat pak ukazují, že někteří účastníci drží snížený příjem alkoholu i v následujících měsících. Obecně se mi kampaň líbí, je pojata pozitivně, připomíná a nabízí výhody, které může třeba i ten jeden měsíc abstinence přinést.

Motivuje Suchej únor i vaše pacienty, které se snažíte vyléčit ze závislosti na alkoholu?
Kampaň je zamířena do obecné populace a snaží se pracovat s tématem rizikového pití. Je tedy zaměřena více směrem preventivním, kdežto léčba závislosti se již týká těch, u kterých je závislost vyjádřena, jinými slovy, mají již větší problém. Nestává se tedy, že by nám na začátku března volali lidé, že chtějí objednat, protože Suchej únor nezvládli. I když to do budoucna není vyloučeno - stále častěji přicházejí k léčbě lidé s mírnějšími problémy oproti minulosti.

Připojují se k němu i zaměstnanci vaší kliniky?Anketu mezi kolegy jsem dosud nedělal - možná nápad pro příště? Na druhou stranu chovám silné přesvědčení, že Suchej únor je dobře vnímám mimo jiné proto, že vznikl mimo zdravotnictví, a proto se zdráhám s ním spojovat cokoliv, co by mohlo vypadat jako doporučení od lékaře.

Kolik pacientů se závislostí na alkoholu ročně léčíte?
To je otázka spíše naší kapacity. Pokud to dobře počítám, kompletní léčbu můžeme poskytnout asi o něco více nežli 70 pacientům ročně.

Zvyšuje se jejich počet?
Porovnání mezi covidovými roky není možné. V počátcích roku 2020 jsme pozorovali silnější zájem - přicházeli lidé, kteří v souvislosti s vyšší stresovou zátěží zvyšovali spotřebu alkoholu do té míry, kterou sami vnímali jako problematickou, poté ale i lidé, kteří již dlouho rizikově pili, ale v tomto období se jejich konzumace zvýšila. A v neposlední řadě přicházeli i dosud úspěšně abstinující pacienti po léčbě. Zároveň jsme v době covidové nemohli vždy poskytovat péči v obvyklém rozsahu a formě. Například naše specifika jako brzká možnost návštěv, vycházek a víkendových propustek orientovaných na nácvik dovedností v reálném životě se v některých obdobích zcela ztratila, v některých obdobích byla silně vnímána obava z uzavření oddělení, k čemuž nejednou došlo. To vše vedlo ke sníženému zájmu o léčbu konkrétně v našem zařízení, nikoliv jinde - potřeba léčby závislosti rozhodně neklesala, spíše v populaci narůstala. Myslím, že nyní se již zájem o léčbu u nás pohybuje dle toho, co je obvyklé a očekávatelné.

Převažují muži nebo ženy?
Přichází o něco málo více mužů, ženy tedy rozhodně nejsou výjimkou.

A mění se situace za poslední roky, například co se týká věku, profese a podobně?
V našich kapacitách sice můžeme pozorovat nějaké trendy, ale hodnotit je z pohledu statistiky je takřka nemožné.

Jak vlastně vypadá léčba této závislosti, jak je náročná a jak dlouho trvá?
Tu část, která se odehrává v nemocnici za hospitalizace, můžeme rozdělit na detoxifikaci a vlastní léčebnou část. Detoxifikace je část, kdy je hlavní důraz kladen na zastavení užívání, patří sem léčba odvykacích stavů. Ve vlastní léčebné části je pak úlohou pacienta svůj problém pochopit a naučit se mu předcházet. Léčebná část v našem zařízení trvá 7 týdnů a patří tak mezi tzv. krátkodobé léčebné programy, obvyklá délka je střednědobá, 3 až 4 měsíce. Na hospitalizaci má navazovat doléčování ambulantní formou, které je neméně důležité.

Co je při ní nejdůležitější?
Motivace, respektive práce s motivací. Pokud bychom chtěli najít na tuto otázku jednoduchou odpověď. Jinak léčba nutně obsahuje mnoho prvků, které jsou pro všechny pacienty společné, nicméně stále jsou to individuality a pro každého z nich může být to nejdůležitější někde jinde.

Vracejí se pacienti se stejnou diagnózou zpět?
Ano. V zásadě to není překvapivá situace - návykové nemoci, závislost, to jsou chronické recidivující problémy. V léčbě chronické nemoci obecně usilujete o oddálení recidivy a případně o to, aby příští recidiva, pokud už k ní dojde, neměla tak dramatický či devastující průběh.

Mají lidé zájem léčit se dobrovolně?Léčba je v zásadě vždy dobrovolná. Je pravidlem, že zájemci o léčbu jsou k léčbě motivováni zprvu vnějšími tlaky, a někteří pak tyto tlaky dovedou uchopit jako šanci ke změně svého života k lepšímu. Je důležité vnímat motivaci a pracovat s ní - někteří pacienti chtějí léčbu vydržet a přečkat, jiní chtějí být léčeni, jiní se chtějí léčit a jiní se chtějí uzdravit. Pro úplnost můžu dodat, že samozřejmě existuje soudem nařízená ochranná ústavní léčba, ale to je jiný příběh, taková léčba probíhá v jiných, na tuto formu léčby specializovaných zařízeních.

Vzpomněl byste na nějaký zajímavý případ, který například vypadal beznadějně, a i přesto měl dobrý konec?
Příběhy pacientů, které nás potěší či příjemně překvapí, samozřejmě známe. Snažíme se na nikoho nehledět jako na beznadějný případ, i když vnímáme, že šance našich pacientů nejsou vždy stejné. Občas nás navštíví absolvent léčby, o kterém jsme roky nevěděli nic, jen tak, že má cestu kolem a jde nám říct, že se má dobře a že jsme mu pomohli. Bývá to pro nás určitým povzbuzením.