„Ráno jsem si kvůli Šlechtičně přivstal. Obvykle vstávám až v půl osmé,“ uvedl Deníku Rudolf Gebauer z Domažlic. Na vlakové nádraží přišel spolu s dalším seniorem, pro něhož jsou parničky doslova srdeční záležitostí. „Já jsem na takové mašině jezdil, byl jsem strojvedoucí. Později jsem už jezdil na motorech, ale to se s párou nedá vůbec srovnat,“ řekl Deníku s dojetím 71letý Josef Šlajs. „Moc si vážím těch, kteří neváhají obětovat čas a někdy i peníze, aby parničky mohly dál jezdit. Dělají to s láskou, často zadarmo. Vůně kouře parniček je nezapomenutelná,“ doplnil ho Gebauer.