Místo Daniela Koláře fanoušek Václav Kalina nebo Patrik Hrošovský jako zachránce Radek Sutnar. Taková bude soupiska FC Viktoria Plzeň na sobotní utkání s Bohemians 1905. Hráči domácích totiž ponesou na svých dresech jména lidí z Plzeňského kraje, kteří v pracovním či osobním životě píší výjimečné příběhy. „Mezi námi žije spoustu hrdinů, jejichž skutky či životní příběhy zůstávají lidem utajeny. Prostřednictvím fotbalu o nich můžeme dát vědět široké veřejnosti," uvedl generální manažer Viktorie Adolf Šádek. Tři lidi vybrala Viktoria, tři pivovar Gambrinus a zbylí členové týmu byla volba obou.

Jan Kalina nechybí na žádném zápase Viktorie Plzeň

close Václav Kalina zoom_in Viktorii Plzeň podporuje početný zástup fanoušků, návštěvy v DoosanAreně jen zřídkakdy klesnou pod desetitisícovou hranici, na hřištích soupeřů bývá plzeňský sektor také častokrát zaplněný do posledního místa. Ve všech případech se můžete spolehnout, že mezi plzeňskými příznivci bude Jan Kalina. Fanoušek, který nechybí na žádném zápase Viktorie na českých stadionech, cestuje za svým týmem po celé Evropě.

„Doma jsem sjezdil všechny zápasy ligy i poháru, při evropských pohárech jsem chyběl na jediném zápase. Ten se hrál s FC MetalurgiRustavi v Tbilisi, kam jsem měl v plánu letět přes Moskvu. Ale pozdě jsem si zažádal o vízum a zkrátka jsem ho nedostal. Už jsem měl objednané letadlo a všechno přichystané, ale díky vlastní hlouposti jsem odcestovat nemohl. Od té doby si víza hlídám," usmívá se dlouholetý fanoušek Viktorie. „Pracoval jsem celý život na dráze, takže můžu zdarma cestovat vlakem i v zahraničí. Kam šlo dojet vlakem, tam jsem se dostal, kam ne, tam jsem musel letadlem. Nějaké peníze jsme ušetřili a mám to štěstí, že mi žena všechny moje výjezdy toleruje," těší Jana Kalinu. „Nedokážu si představit, že bych nějaký zápas měl vynechat. To už by musela být opravdu vážná situace. Nemoci i nějaké bolístky překousnu, zápasy Viktorky budu navštěvovat, dokud jen budu moci," potvrzuje Jan Kalina fakt, že v sobě nosí srdce obrovského fanouška.

Radek Sutnar vynesl ženu z hořícího bytu

close Radek Sutnar zoom_in Jsou chvíle, kdy záleží na každé vteřině a správném rozhodnutí. Kdy jediné zaváhání může rozhodnout o osudech lidí okolo nás. Podobný okamžik zažil v poslední den roku 2013 Radek Sutnar, který díky rychlému vyhodnocení situace a chladnokrevné reakci zachránil lidský život.

„Všechno se to odehrálo na Silvestra 2013 v zadních Skvrňanech. Večer jsem byl nakoupit ještě poslední maličkosti na oslavu Nového roku a při procházce sídlištěm jsem si prohlížel výzdobu, která svítila a blikala v oknech. V jednom okně jsem uviděl vyšlehnout plamen," popisuje první okamžiky večera Radek Sutnar. „Ihned jsem běžel ke vchodu, cestou jsem přivolal hasiče a vyběhl do patra, kde hořelo. Kompletně celý byt byl v plamenech, naskytla se mi podívaná, kterou jsem do té doby znal jen z akčních filmů," popisuje Sutnar. „Paní byla dezorientovaná a evidentně v šoku. Nejdřív jsem na ní zkoušel mluvit, ale vůbec na mě nereagovala. Tak jsem ji chytil a snesl dolů. Její byt byl během několika vteřin zničený," vypráví jeden z plzeňských hrdinů.„Důležité je nebýt lhostejný a pomoct druhému člověku. Myslím si, že spousta lidí by zareagovala stejně, protože jsem na vlastní kůži poznal, že se jedná o instinktivní záležitost, kterou má v sobě snad každý z nás," uzavírá Radek Sutnar.

Věra Romová zachraňuje životy na tísňové lince

close Věra Romová zoom_in Každý z nás v průběhu svého života zažije situaci, kdy je absolutní nutností zachovat se správně a kdy sebemenší chyba může mít fatální následky. Dispečerka Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje Věra Romová tuto vypjatou situaci zvládla, navzdory tomu, že k dispozici měla pouze telefonní sluchátko a na jeho druhé straně vystrašenou šestiletou holčičku. Společně dokázaly zachránit lidský život.

„Když jsem zvedla sluchátko, ozval se hlas vyděšeného dítěte. Byla to malá holčička volající o pomoc pro svou maminku, která leží na zemi. Holčička byla samozřejmě těžce stresovaná, ale dokázala říct své jméno, adresu a na všechny otázky, které jsem jí pokládala, odpověděla perfektně. Během chvilky jsem měla veškeré podklady k tomu, abych na místo vyslala posádku, následně jsem zůstala s dítětem na telefonu. To bylo pro danou chvíli velmi důležité, protože to dítě ví, že má s někým kontakt, může se o někoho opřít a vnímat podporu v nelehké situaci," popisuje hovor s malou Nikolkou Věra Romová. „Sama sice nedokázala mamince pomoct, ale udělala maximum pro to, aby se jí dostalo té pomoci co nejdříve. Byla moc šikovná," dodává plzeňská hrdinka.S šestiletou dívkouse měla paní Romová možnost setkat. „Byla jsem na radnici, když přebírala vyznamenání od primátora města Plzně. Je to úžasné dítě," uzavírá s úsměvem na rtech.

Václav Šindelář kvůli ztrátě zraku vnímá fotbal jinými smysly

close Václav Šindelář zoom_in Je mnoho fanoušků, kterým běhá mráz po zádech, jen co uvidí svůj oblíbený tým vbíhat na hrací plochu. Snad každému vyznavači červeno-modrých barev zaplesá srdce při pohledu na vydařenou akci plzeňského týmu. Nevidomý fanoušek Václav Šindelář tuto možnost sice nemá, fotbal v DoosanAreně ale vnímá stejně intenzivně jako další kovaní viktoriáni.

Fotbalová utkání na plzeňském stadionu navštěvuje od roku 2011. „Na svůj první zápas si pamatuji. Je to nějakých pět let, co mě kamarádi zbláznili k tomu, abych s nimi jel na fotbal. Ten zápas byl skvělý, vnímal jsem ho úplně jinak než ostatní. Byla to obrovská euforie, tribuny fandily a kotel dělal od první minuty obrovský virvál. Když se diváci trochu uklidnili, slyšel jsem, jak na sebe mluví hráči. Zanechalo to ve mně velký dojem a na další sezónu jsem si už koupil permanentku," říká Václav Šindelář. Zápasový den je pro něj vždy speciální. „Jsem nastartovaný už od rána. Říkám si, jaká asi bude sestava, jak se bude hrát, jestli to bude dobré nebo ne. Před začátkem už cítím, jestli v hráčích energie je nebo není. To poznám mnohem lépe než běžný člověk," popisuje své vnímání fotbalových utkání. „Když jsem chodil do školy na Slovensku v Levoči, setkal jsem se s dalšími nevidomými fanoušky, kteří chodili na fotbal i na hokej. Byl jsem mladý kluk, takže jsem moc nevěřil, že by to mohl být takový zážitek. Před pěti lety jsem ale díky Viktorce všechno pochopil," prozrazuje Václav Šindelář.

Karel Krosnař vysvobodil muže zapadlého v močálu

close Karel Krosnař zoom_in Povolání policisty s sebou nese obrovskou zodpovědnost. Praporčík Karel Krosnař musel při hledání muže, který zapadl v podmáčeném terénu na plzeňské Valše, zapojit nejen důvtip, ale využil také dokonalou znalost terénu. Nehledě na to, že kvůli blížícímu se večeru a hrozbě podchlazení docházel oběma mužům čas. Pod tlakem odvedl Karel Krosnař profesionální výkon, díky kterému se podařilo muže zachránit.

„V sedm hodin v podvečer jsem nastoupil do služby a po chvíli jsem byl vyslán do terénu, protože se v mém rajonu ztratil důchodce. Rodina s ním byla ve spojení naposledy ve třináct hodin, kdy jim řekl, že je na Valše, leží ve vodě a vidí nějaké domy. Přes den ho hledaly hlídky, pokoušely se ho kontaktovat, ale telefon už měl vybitý," začíná dramatický příběh Karel Krosnař, před kterým byl nelehký úkol - najít muže ještě předtím, než se během několika hodin definitivně setmí. „Já to na Valše znám, takže vím, že je tam bohužel hodně míst, kde by se mohl ztratit. Prohledával jsem několik lokací a nakonec jsme s kolegou zastavili u starého zarostlého rybníku. Volali jsme jeho jméno a on se nám naštěstí ozval z vysoké trávy. Museli jsme překonat těžký terén, ale nakonec jsme se tam dostali, vytáhli pána na břeh a hned volali záchranku," popisuje všechno důležité jeden z plzeňských hrdinů. „Pán tam ležel asi sedm hodin, a kdyby se ho nepodařilo najít do noci, asi by to nedopadlo dobře. Přeci jen už mu bylo přes osmdesát let a podmáčený terén byl nad jeho síly. Naštěstí všechno dobře dopadlo," těší Karla Krosnaře.

Vozíčkář Jakub Svěrák procestoval s Viktorkou celou Evropu

close Jakub Svěrák zoom_in Existují fanoušci, kteří na fotbal zavítají jen jednou za čas. Opakem jim jsou ti, kteří nechtějí vynechat ani jednu příležitost navštívit utkání svého oblíbeného klubu. Podobnou filozofii vyznává také vozíčkář Jakub Svěrák, který patří mezi skalní fanoušky Viktorie a navzdory svému hendikepu se snaží být všude tam, kde Viktorka hraje. Nevynechal ani zápasy evropských pohárů v Miláně, Neapoli nebo na půdě španělského Villarrealu.

Poprvé navštívil Viktorii na jejím stánku před třiceti lety. „Myslím, že to byla sezóna 1986/87 a hráli jsme se Spartou. Od té doby jsem fotbaly navštěvoval pravidelně. Na první výjezd jsem jel šestadevadesátém roce na pohár na Duklu Praha. Když je to možné, jezdím za Viktorkou i na venkovní hřiště, ale je to kvůli dopravě vždy trochu složitější," popisuje Jakub Svěrák. Díky plzeňskému fotbalu se podíval také po Evropě. „Když to vezmu od začátku, byl jsem v Miláně, Barceloně, na Schalke, v Neapolu, Mariboru, Manchesteru, Lyonu, na Bayernu nebo teď naposledy ve Vídni a na Villarrealu," vzpomíná Jakub.Společně s dalšími vozíčkáři založili fanouškovskou skupinu ‚VOZEJK FANS'. „Na fotbal nás jezdilo jen pár, byli jsme společně na Schalke nebo v Barceloně. Domluvili jsme se a vlastně jen pro zábavu si udělali prapor a speciální šály, abychom byli trochu vidět," říká jeden z plzeňských hrdinů. Navzdory životu na vozíku se Jakub rozhodl, že si dopřeje zážitky z největších fotbalových stánků Evropy. Velkou podporu má v rodině a přátelích. „Je to hodně o kamarádech, kteří mi jsou ochotni pomáhat. Chtěl bych jim moc poděkovat za všechno, co pro mě dělají. Rodiče jsou oba zarytí fanoušci, takže ti mě při mých cestách také podporují," těší Jakuba Svěráka.

Helena Hájková zachránila ženu z kolejiště

close Helena Hájková zoom_in Je životní pravdou, že největším bohatstvím každého člověka je život samotný. Městská policistka Helena Hájková zachránila díky svým zkušenostem a vstřícné komunikaci ženu, která byla rozhodnuta skončit životní pouť pod koly vlaku v Plzni – Božkovějen vteřiny předtím, než místem projel osobní vlak směrem od Českých Budějovic.

„Dostali jsme oznámení, že v kolejišti se pohybuje zmatená žena. Když jsem s kolegou dorazila na místo, slezli jsme příkrým srázem ke kolejím a uviděli ženu, která seděla přímo v kolejišti. Mluvila o sebevraždě kvůli problémům s přítelem, které už nemá sílu řešit. Za několik desítek vteřin jsme uslyšeli za zatáčkou přijíždějící vlak," popisuje vyhrocenou situaci Helena Hájková. „Paní jsme se pokusili co nejrychleji uklidnit a dostat z kolejiště, nebylo to ale jednoduché, protože byla pevně rozhodnutá svůj čin dokončit. Snažila jsem se jasně a zřetelně všechno vysvětlit, artikulovat, uklidnit ji tak, aby všechno pochopila. Více inklinovala ke mně jako k ženě a komunikovala lépe se mnou než s mým kolegou. Po chvíli, co jsme vedly rozhovor, souhlasila žena s tím, že odejde z kolejiště. V té chvíli už ale byl na dohled blížící se vlak. „Moc času nebylo. Pár vteřin poté, co jsme paní pomohli z kolejiště, projela místem vlaková souprava," popisuje Hájková rozhodující chvíli. „Samozřejmě jsme byli připraveni na variantu, kdy bychom paní museli z kolejiště dostat za použití fyzické síly. V těchto chvílích je důležité správně odhadnout situaci a zareagovat na ni," přemýšlí jedna z plzeňských hrdinek.

Hasič Petr Svoboda ochránil kolegu před vybuchlou tlakovou lahví

close Petr Svoboda zoom_in Vteřina, okamžik, mrknutí oka. Pro běžného smrtelníka zanedbatelný časový úsek, pro hasiče Petra Svobodu moment, který může rozhodnout vše. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil při hašení požáru průmyslového objektu v Liticích, ve kterém vlivem silného žáru explodovaly uskladněné tlakové lahve. Jedna z nich proletěla zdí přesně v místech, kde zasahoval Petr Svoboda se svým kolegou. Díky bleskové reakci plzeňského hrdiny oba vyvázli ve zdraví.

„Byli jsme povoláni k výjezdu do Litic, kde hořela skladovací hala výrobního závodu na výčepní zařízení. Po rozdělení jednotek, které určil velitel zásahu, jsme obsadili své posty a standardně prováděli hasební práce. V té chvíli nikdo z nás nevěděl, že se v hale nachází velké množství tlakových lahví," popisuje první chvíle zásahu Petr Svoboda. „Vlivem velkého žáru došlo k jejich nadměrnému zahřívání a výbuchům. Velkou rychlostí vylétávaly otvorem ve středě třicet metrů vysoko. Následně došlo k masivnímu výbuchu velké tlakové lahve, která prolétla bokem haly do míst, kde jsem zasahoval společně s kolegou. Soustředil se na hašené místopřed sebou a nemohl si ničeho všimnout. Strhl jsem ho na zem a odtáhl ho kus stranou. Hned nám bylo jasné, že se musíme dostat co nejdřív pryč," přibližuje rozhodující okamžiky plzeňský hasič. „Když si tu chvíli vybavím, nedokážu říct, jestli jsem zareagoval rychle nebo pomalu. Jediné co vím, že ve chvíli, kdy jsem viděl lahev, která letí proti nám, jsem se otočil zády, chytil parťáka za oblek, a co nejrychleji ho strhl k zemi," vzpomíná jeden z plzeňských hrdinů. „Byla to výjimečná situace. Ale podobná akce může přijít vlastně každý den. Musíme být připraveni na to, že se něco takového přihodí znovu, a doufám, že to dopadne podobně šťastně," říká Petr Svoboda.

Důležití muži Gambrinusu

close Pavel Charvát zoom_in Prvním ze tří reprezentantů plzeňského pivovaru Gambrinus je provozní vedoucí hospody Na Vršíčku a zároveň zapálený viktoriánský fanoušek Pavel Charvát. „Provozního dělám Na Vršíčku už pět let. K hospodě mám vztah jak pracovní, tak i soukromý, protože bydlím kousek od provozovny a chodím tam ve svém volnu i na pivo. Schází se u nás mnoho fanoušků, ti, co se nedostanou na stadion, sledují fotbal v televizi a hodně to prožívají což je super, protože i já sám jsem velkým fanouškem Viktorie Plzeň," prozrazuje o sobě Pavel Charvát. „Kdykoliv, když můžu, chodím na zápasy. Proto pro mě bude svátkem, když budu součástí tak výjimečného projektu," dodává Charvát.

close Jan Průcha zoom_in Další tváří nejznámějšího českého pivovaru je Jan Průcha, majitel hospody Saint Tropez. „Hospoda byly mým snem už od mala. V naší hospodě se fandí, při každém fotbalu Viktorie je plná. Kdo nemá permanentku, fandí u nás s pivkem v ruce. Před zápasem máme se štamgasty sraz a debatujeme o fotbálku a sestavách Viktorie," popisuje ligový den z pohledu Saint Tropez. „Já osobně mám permanentku šestým rokem, fandím a zůstávám člověkem. Z našich štamgastů má permanentku minimálně deset fanoušků. Jezdíme pravidelně i na evropské poháry. Byli jsme v Barceloně, Miláně, Bruselu, Vídni, Neapoli, Mnichově i Vila Realu," vyjmenovává Průcha.

close Zdeněk Polák zoom_in Poslední výraznou tváří Gambrinusu je sládek Zdeněk Polák, který vaří pivo nejen pro fotbalové fanoušky už 40 let. „Nedávno jsme to počítali a mýma rukama prošlo už tolik piva, že by zaplnilo dva Bolevecké rybníky," usmívá se Zdeněk Polák, který na fotbal chodí od mládí. „Pamatuji si, že ve Štruncových sadech jsem byl poprvé v šesti letech v roce 1964. Pamatuji éru Stanislava Štrunce nebo nezapomenutelná derby s Rudou Hvězdou Cheb. Už v té době jsem ze stadionu viděl na pivovar a možná i to mě přivedlo k tomu, stát se sládkem," přemýšlí Zdeněk Polák. „Na fotbal jsem nikdy chodit nepřestal a rád na něj zajdu i teď. Z pivovaru si odskočím přes lávku a po zápase jdu zpátky do práce," směje se plzeňský sládek.