Temnými skalními chodbami se pomalu prodírá několikačlenná skupinka lidí a cestu si osvětlují jen čelovkami a ručními svítilnami. Zabloudit by zde bylo docela jednoduché. Spleť chodeb tu měří 440 metrů a v některých místech hrozí nebezpečí úrazu. Ze stropů kape voda a chodby jsou plné zbytků původního vybavení. Utajený vojenský areál se zde v hlubokém údolí nedaleko Mladotic začal budovat koncem 50. let minulého století v období studené války. Sloužil jako záložní stanoviště velitelství 10. letecké armády, která měla za úkol v případě konfliktu provádět útoky směrem na Regensburg a Norimberk.

„V případě války by prvním cílem nepřátelského útoku bylo určitě letecké velitelství v Hradci Králové. Tady bylo proto záložní pracoviště, odkud se monitoroval vzdušný prostor. To fungovalo až do roku 1994, kdy odešli poslední vojáci základní služby a kasárna předala armáda později naší obci,“ vysvětluje průvodkyně a zároveň zastupitelka obce Pláně Ladislava Hrabovská.

Pro veřejnost zde byl oficiálně rekreační prostor a sklad Červeného kříže a skutečný účel byl přísně utajován. Netušili o něm ani obyvatelé okolních vesnic a dokonce ani někteří vojáci, kteří zde sloužili.

„Když sem narukovali noví záklaďáci, mohlo jich být tak dvacet, tak jen dva nebo tři chodili do podzemí. Museli podepsat mlčenlivost na spoustu let a nesměli o tom mluvit. Ti ostatní vojáci drželi jenom stráž a hlídali to tady. Chodili s otře nabitými samopaly a v případě potřeby měli příkaz střílet bez vyzvání. Dodnes je tu jako pozůstatek těch dob vybíječ na samopal, kam se pro jistotu po skončení služby vystřelilo, aby ve zbrani nezůstal ostrý náboj. Někteří z vojáků se dozvěděli až po letech, co to vlastně hlídali,“ pokračuje průvodkyně.

Tajný byl i hlavní vchod

Celý vojenský štáb, vybavený na tehdejší dobu špičkovou technologií, byl důmyslně zamaskovaný, včetně vstupů do jeho hlavních prostor vydlabaných ve skále. Vchody byly celkem tři, nouzový skrytý ve stráni, vedlejší kamuflovaný nejdříve seníkem a později kůlničkou na dříví a hlavní. Do toho se vcházelo přes pečlivě střeženou nenápadnou zděnou budovu, přilepenou zadní stěnou přímo ke skále. Následovalo sedmero pancéřových dveří a dekontaminační zóna. Skalní prostory měly tři zdroje elektřiny, ze sítě, dieselový agregát a agregát na ruční pohon. I zdrojů vody bylo několik včetně vlastní studně uvnitř skály.

„Vojna tu ale nebyla špatná. Já tu sloužil od devětašedesátého a dva roky jsem tu jezdil jako řidič. Ale do podzemí jsem se taky dostal, protože nás tu bylo málo a museli jsme se vystřídat. Byli jsme tu dva šoféři na pět aut a dvě motorky. Denně jsme jezdili pro proviant do Kralovic a vozili jsme i lampasáky,“ vzpomíná tehdejší voják Vladimír Novák, který si prohlídku nemohl nechat ujít. „Někdy nás nechal velitel v rámci rozcvičky běhat do toho velkého kopce a zase zpátky. To si moc dobře pamatuju,“ usmívá se.

Smutnější vzpomínku na strážní službu má další z tehdejších vojáků. „Měli jsme tu i mimořádnou událost, kdy došlo nešťastnou náhodou k zastřelení vojáka při výměně stráží. Jeden ze strážných sundával samopal z ramene, zavadil s ním o futro a zbraň vystřelila. Zasáhla bohužel toho druhého.“

Co bylo z kovu, zmizelo

Když vojáci areál opouštěli, všechny vstupy do skály zabetonovali. Větrací průduchy zasypali kamením a zazdili i šachty na vrcholu kopce, kde byly antény. Ty se v rámci utajení vysouvaly jen v noci.

„Když to obec přebírala, otevřel se jen jeden vchod, zda tam není třeba nebezpečný odpad. Zabezpečil se pak mříží, ale stejně se tam občas podařilo někomu vniknout. Na větší zabezpečení neměla obec peníze, tak objekt postupně chátral a rozkradlo se všechno, co bylo z kovu a dalo se odnést,“ říká smutně Ladislava Hrabovská.

Přesto je tohle místo mimořádně zajímavé a svým promyšleným umístěním a důmyslnou kamufláží unikátní. Vždyť prý o jeho umístění netušili ani polští, slovenští nebo maďarští důstojníci z Varšavské smlouvy. Ty vozil z letiště v Líních autobus se začerněnými skly, aby nevěděli, kam jedou. Po příjezdu se udělal z vojenských dek tunel a tím se vcházelo rovnou do podzemí. A ráno zase takhle odjeli.

Prohlédnout si tenhle zajímavý bývalý vojenský areál bude možné i v budoucnu. V rámci Archeologického léta by se měly zase příští rok objevit nové termíny, kdy se podobné běžně nepřístupné lokality mimořádně otevírají i veřejnosti. Skupinové prohlídky se pak dají dohodnou i přímo přes obec Pláně, které areál patří.