Jaká byla jejich historie?

První zmínku o takzvané Bukové kyselce, podle nejsilnějšího pramene, který vyvěrá v severním úbočí vrchu Bučina, najdeme z roku 1522. Koncem 18. století už byla Buková kyselka všeobecně známá a její voda byla nepravidelně stáčena a rozesílána v kameninových lahvích. Jak doplnil karlovarský historik Stanislav Burachovič, od roku 1852 bylo hlavní zřídlo nazváno Ottův pramen a to na počest řeckého krále Otty, který v témže roce lázně Kyselka navštívil.

„V roce 1867 si mladičký Heinrich Mattoni s panem Knollem pronajali část pozemků s prameny v oblasti Kyselky a místní vodu začali stáčet, plnit do lahví a vyvážet. Výnos z prodeje byl velice dobrý, takže o šest let později byl schopen si zakoupit kompletně celé území dnešní Kyselky včetně všech pramenů. Od roku 1873 se tedy datuje historie firmy Mattoni,“ uvádí Burachovič.

Heinrich Mattoni rozšířil provoz postavením na tehdejší dobu moderní stáčecí linky a založil distribuční síť této vody po celých Čechách. V osmdesátých letech 19. století už patřila značka Mattoni k nejznámějším v Evropě. V roce 1910, kdy Mattoni zemřel, vyvážela továrna 10 milionů lahví do zahraničí. Heinrich Mattoni byl zdatným obchodníkem. Závod v Kyselce, ale i lázně byly bezesporu jeho nejmilejším dítětem, jimž věnoval všechny své síly. Toto úsilí se mu pochopitelně vyplácelo, neboť vývoz vody učinil z Mattoniho boháče. V té době už je minerálka známá jako Mattoni Gieshübler neboli Mattoniho Kysibelka, později kyselka.

Skutečně se stal nejvýznamnějším vývozcem minerálky na celém území Rakouska–Uherska s tím, že vtloukl široké veřejnosti do hlavy představu, že nepijí–li minerálku Mattoni, tak vůbec nejsou in a nemůžou existovat, a že nejlepší minerálka Evropy je právě Mattonka.

Málokdo ví, že kromě exportu minerálky Mattoni vydával také vlastní noviny. Vědělo se o něm, že byl mistrem reklamy, vodu nabízel až v Americe a pro reklamu byl schopný využít jakoukoliv věc.

Negativní reklama také reklama

Stanislav Burachovič k tomu dodává: „V Praze na jedné významné celonárodní výstavě nechal Mattoni vyrobit vzdušný balon s obrovským nápisem Mattoni Gieshübler Watter ve třech jazycích. Poté, co balon vzlétl nad výstaviště a dělal velkolepou reklamu, co čert nechtěl – nechtěně vzplál a spadnul. Mnozí jiní by to brali jako nepříjemný malér,tedy že reklama nedopadla slavně. Mattoni z toho ale opět dokázal vytěžit. Začal psát o zkáze balonu, obeslal celý svět, a to tak, že spadl balon Mattoni. Už v té době si velmi dobře uvědomoval, že negativní reklama je také reklama. Vůbec mu nevadilo, že se psalo o neštěstí v souvislosti s firmou Mattoni. Bylo pro něj důležité, že se všem ve světě do povědomí dostane to zázračné slovo Mattoni.“

Kysibelka se až do roku 1868 vyvážela v kameninových lahvích – džbáncích. Poté se v Kyselce zavedlo plnění vody do skleněných lahví, které byly levnější. Na láhve se začaly lepit tištěné papírové etikety s červeným orlem s rozepjatými křídly, symbolem z Mattoniho znaku.

Láhve se plnily, korkovaly, skládaly do beden se slámou. Bedny se slámou se zprvu nakládaly na koňské povozy, a když Mattoni v letech 1894 až 1896 vybudoval železniční dráhu, tak se exportní bedny nakládaly do vlakových souprav. Vše bylo nejmodernější. Mattoni měl mnoho peněz. Veškerý zisky ale vždy investoval do další modernizace, tedy do stáčecích, ale i lázeňských provozů.

Po smrti Mattoniho závod i s lázněmi převzali jeho synové Heinrich a Leo, kteří pokračovali ve šlépějích svého otce. Až do roku 1945 bylo rozesilatelství kysibelské vody v majetkovém držení akciové společnosti Heinrich Mattoni AG.

Po první světové válce se tu ale nic až tak zásadního už nevybudovalo. Za éry Československé republiky Mattoniho lázně vzkvétaly. Jejich zlatý věk nepřerušil ani konec druhé světové války, ani odsun Němců, což jistě přineslo mnoho provozních problémů s nedostatkem pracovních sil. Ale dobové publikace, kalendáře, obrázky a pohlednice ukazují, že ještě do počátku 50. let byly lázně ve výtečném stavu.

Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a provozován jako závod karlovarské firmy Západočeská zřídla. Ta byla po roce 1989 proměněna na akciovou společnost Karlovarské minerální vody, jejíž divizí je v současnosti moderní stáčecí závod v Kyselce, vybudovaný na sklonku osmdesátých let. V devadesátých letech závod zakoupili italští podnikatelé, rodina Pasqualů, která ho vlastní a řídí až do současnosti. Během zkoumání Mattoniho rodokmenu historici objevili určitou zajímavost.

„První z rodu, který se v Karlových Varech usadil, byl obchodník Ottavio, kterému se v lázeňském městě velmi dařilo. V Karlových Varech tak vznikla větev Mattoniů karlovarská. Rod Pasquale, tedy dnešních majitelů, vzešel pouze 50 kilometrů od městečka Bellagio, kde měl své kořeny i zmiňovaný karlovarský německý rod Mattoniů. Je to překvapivé, že kdysi německou karlovarskou firmu Mattoni po roce 1990 zakoupila italská exportní firma, jejíž členové shodou okolností pocházejí téměř ze stejného místa jako předkové Heinricha Mattoniho,“ vypráví karlovarský historik.

V současné době vlastní ochrannou známku společnost Karlovarské minerální vody. Mattoni je dodávána přírodní, sycená i v mnoha ochucených verzích a společnost své produkty vyváží do 20 zemí světa.

Z technického hlediska došlo k obrovskému posunu.

V Kyselce byla vybudována velmi moderní stáčírna, která běží 24 hodin denně.

Mattoni je symbolem asi nejznámější pramenité vody nejen u nás, ale po celém světě a těší se velké oblibě. Úspěšnou Mattoniho kyselku doplnily Karlovarské minerální vody o pramenitou vodu Aquila stáčenou taktéž v chráněné krajinné oblasti Doupovských hor a na hořčík bohatou Magnesii, kterou stáčí v Mnichově u Slavkovského lesa.