Uznávaný historiograf Plzně a první ředitel ústavu Josef Strnad, kněz
 a teolog Karel Farský, zakladatel moderního loutkářství a avantgardní scénograf Josef Skupa či Vojtěch Ježek, učitel jazyků a filozofie, popravený nacisty…to jsou pouze některá jména významných pedagogů působících na II. české státní reálce (dnešní Gymnázium v Plzni na Mikulášském náměstí).

Z významných a proslulých absolventů, jichž se rovněž celá řada, zmiňme alespoň malíře, grafika, ilustrátora, loutkáře a režiséra animovaných filmů Jiřího Trnku, herce, režiséra, prozaika i výtvarníka Miroslava Horníčka a kreslíře a ilustrátora Bohumila Konečného.

Střípky z historie

Druhá česká státní reálka 
v Plzni byla zřízena výnosem c. k. ministerstva záležitostí duchovních a vyučování dne 17. srpna 1906. Město se zavázalo, že do tří let postaví svým nákladem novou budovu. Prvním ředitelem se stal Josef Strnad a učitelský sbor v září téhož roku tvořilo osm členů. Do primy dvou paralelních tříd tehdy nastoupilo 54 studentů. Kvůli průtahům byly nové prostory otevřeny až
v roce 1914 a do objektu někdejšího Pražského předměstí přešlo 325 žáků a 28 učitelů.

Jak jsem študoval – Miroslav HorníčekV tercii jsem se dopustil dalšího nepěkného činu, když jsem o školním výletě rozbalil bonbony, a pokusil se dokonce 
o výstup na pomník Jindřicha Šimona Baara na Výhledech. Pro tyto dva skutky nesměl jsem na školní výlet v kvartě, tehdy o rok později. V tercii jsem propadl. Tehdy jsem poprvé pojal úmysl věnovat se něčemu ušlechtilému, 
a proto jsem ve škole ohlásil, že z kvarty půjdu na učitelský ústav. Vedla mne tam naděje, že nemoha se sám mnoha věcem naučiti, mohl bych učiti jiné. Vykonal jsem proto po opuštění kvarty přijímačky na učitelský ústav v Tylově ulici, kterážto zkouška dopadla skvěle. Pro učitelský ústav. Nevzali mne. Byl to podivná situace, protože páni profesoři mne z kvarty pustili vlastně jen proto, že jim zmizím z očí a z doslechu. Vrátit jsem se nemohl, a tak jsem se přihlásil na druhou reálku – tedy na vaši školu. Leč osud má své vrtochy a ve stejné době byla zrušena první reálka, a tak jsem na druhou přešel nejen já, ale i všichni moji spolužáci a celý profesorský sbor, který již nedoufal, že mne ještě někdy uvidí. Jaké to bylo shledání.  (Školní almanach Tečka, 1964) 

Dramatické období zažila škola během první i druhé světové války, kdy poskytovala zázemí studentům z jiných ústavů. Válka a okupační režim si vybraly svou daň obětí a perzekucí v řadách učitelů, absolventů i žáků. Mezi odsouzenými byl i zmiňovaný Vojtěch Ježek.

Přesně před sto deseti lety byla založena II. česká státní reálka v Plzni, na tehdejším Pražském předměstí (dnešní Mikulášské náměstí). Budovu navrhli Rudolf Kříženecký a Ferdinand Havlíček v moderním baroku. Fotografie pochází z roku 1914.Zdroj: archiv školyPoválečná svoboda však netrvala dlouho. Hned
 v únoru 1948 začali komunisté vyhazovat kvůli špatnému kádrovému profilu některé učitele i žáky. Školská reforma v roce 1953 zlikvidovala gymnázia jako nežádoucí přežitek prvorepublikové doby, vznikaly tzv. jedenáctileté střední školy (tj. spojením osmileté ZŠ a zkrácené tříleté SŠ). 
V 60. letech získalo zařízení důležitý primát, otevírá se zaměření na matematiku a fyziku, jež jí zůstalo dodnes.

Listopad 1989 otevřel cestu ke svobodě a demokracii, a tak se život školy od základu změnil. Od dubna 1990 nese instituce název Gymnázium v Plzni na Mikulášském náměstí.

Vzpomínky Jiřího Trnky na učitele Josefa SkupuKdyž jsem se o prázdninách vracel domů (pozn.: Trnka v letech 1925-1935 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové), těšil jsem se hlavně na to, že si zas zapracuji u pana profesora. Vlastně jsem se k němu nastěhoval a kreslil jsem, vyřezával, maloval a i jemu jsem pomáhal v přípravách na novou sezonu jeho divadla. Měl jsem jeho vzor před očima, když jsem se později rozhodl otevřít Trnkovo dřevěné divadlo na Václavském náměstí. To jsem si teprve uvědomil, co všechno vyžaduje a předpokládá loutkové divadlo a jaké je to v podstatě umění, které vytvořil pan profesor nadáním i pracovitostí, houževnatostí i nadšením, znalostmi
i zkušenostmi! To, čemu jsem se u něho naučil, mi pak přišlo k dobru, když jsem se pustil do filmu. Tady bylo zapotřebí skupovské trpělivosti a pečlivosti s loutkami, i když se tu ocitaly
v jiném prostředí a v jiných podmínkách. Stal jsem se také jeho principálem, který je vyře-zával, oblékal, režíroval, a v každé situaci jsem vzpomínal s vděčností pana profesora Skupy. Cítil jsem se vždycky jeho žákem a odchovancem, který se aspoň trochu míní odvděčit tím, že pokračuje v jeho odkazu, třebaže jiným směrem a na jiném uměleckém poli.  

(citováno z knihy Jubilejní almanach 100 let Gym. v Plzni na Mikulášském nám.)