Vstoupila do registru dárců kostní dřeně a se svými studenty založila Sluníčkovou sbírku, při níž se vybralo skoro tři miliony korun.
Pedagožka působící na plzeňském Gymnáziu Luďka Pika nedávno získala ocenění za mimořádný lidský čin. „Když mi to oznámili, řekla jsem, aby moji nominaci ještě zvážili, protože svoji snahu nepovažuji za mimořádnou," uvedla Helmová.
Nadace pro transplantace kostní dřeně trvala na svém, a tak nakonec Plzeňanka s vděčností vyznamenání přijala.
V době, kdy začala s organizací spolupracovat, byla Marie zdravá.
V roce 2006 však na vlastní kůži poznala, jak náročný je boj s nemocí. Zasáhla ji totiž rakovina.
Po úspěšné operaci a chemoterapiích nastoupila zpátky do školy. Za osm let se ovšem objevily další zdravotní problémy. A opět ji postihla zákeřná choroba. Po zákroku musela absolvovat další chemoterapie a zdálo se, že těžké období už má za sebou.
V září loňského roku zase pedagožka usedla za katedru, ale vyskytly se opětovné komplikace. V prosinci musela okamžitě do nemocnice. Následovala další operace, po níž následovaly znovu chemoterapie. Léčba zásadně narušila správnou krvetvorbu. „V klidu jsem seděla u televize a mobil jsem měla potichu. Najednou se za mnou přiřítil syn a říkal: ´Nahání tě celá onkologie, rychle tam zavolej.´Když jsem oddělení kontaktovala, zjistila jsem, že mi hrozilo vykrvácení," vyprávěla Plzeňanka.
Bleskově proto musela do nemocnice, kam dříve chodila pouze jako spolupracovnice. „Potkala jsem tam například pana docenta Vokurku, který mi nabíral kostní dřeň, aby zjistil, jestli útlum krvetvorby trvá. Zažila jsem i další příjemná setkání, třeba s bývalými studenty. Někteří si ze mě dělali legraci, že jsem učila půlku špitálu," sdělila.
V současnosti se Marie po léčbě zotavuje doma a cítí se skvěle. „Jsem zřejmě asymptomatický pacient. Doktoři mi říkali, že podle krevního obrazu, který jsem před pár měsíci měla, jsem měla být polomrtvá. Já na sobě ale vůbec nic nepoznala. Asi klamu tělem," řekla s úsměvem.
Helmová je přesvědčena, že se uzdraví. Ráda by se vrátila též za svými studenty. „S pomocí Boží věřím, že to bude dobré a v září zase nastoupím. Dokud budu mít sílu, chci pomáhat a zapojovat do aktivit i středoškoláky," uzavřela.