Jak jste se k mariáši, který hrají většinou muži, dostala? Naučil vás ho manžel?
Manžel to nebyl. Naučil mě ho totiž můj tatínek.
 
A jak dlouho hrajete závodně?
Začala jsem v roce 1991 a v 95. jsem na mistrovství republiky vyhrála. Manžel byl tenkrát na druhém místě.
 
Nezáviděl vám to?
Ne. Přál mi to.
 
Kolik žen hraje mariáš závodně?
Je asi 800 zaregistrovaných hráčů a z toho je žen šest.
 
Každého asi napadne otázka, jak vás ti chlapi mezi sebe přijali a jak jak snášeli to, že jste je porazila?
Byli překvapení, ale jak mě jako ženu komentovali, to už si nepamatuji, protože jsem se na začátku dost styděla. Teď už mě ale berou úplně normálně bez jakýchkoliv servítků.
 
Co je pro úspěch hráče mariáše nejdůležitější?
Paměť. A také štěstí, protože když nejde karta, nic s tím nikdo neudělá, ani kdyby byl sebechytřejší.
 
Jak často mariáš hrajete?
Minimálně jednou týdně máme trénink. Na závody jezdíme tak jednou měsíčně v sobotu. Jezdím si tam odpočinout, protože to je prakticky jediná moje dovolená. Jinak jsem pořád v hospodě. Bez karet dlouho nevydržím. Hrajeme je i na Štědrý den. Rozbalíme si dárky a pak dáme mariáš. Jen letos to nevyšlo, protože jeden syn byl s manželkou a druhý s přítelkyní, takže jsme zůstali s manželem sami.
 
Dá se říct, že pro vás mariáš znamená hodně moc?
Ano. Byl u mě vždycky na prvním místě, ale teď ho přebila čtyřměsíční vnučka.
 
Říká se, že mariáš není možné hrát bez peněz. Je to pravda?
Hrát se dá, ale není to ono. Navíc aby se ho začátečník naučil, musí prohrát peníze, jenak si chyby nezapamatuje.
 
Na závodech se hraje také o peníze?
Tam se hraje o body, o peníze, a když uděláte renonc, tak musíte zaplatit korunu nebo dvě a panáky.
 
A hrajete korunový, když už nejsou desetníky?
Každý má pytlíček, ve kterém má ještě drobné za několik korun schované. Hrajeme hlavně dvacetníkový, ale i desetníkový a korunový.
 
Nebojíte se, že o drobné příjdete?
Ne. Proč? Naopak v pytlíčku přibývají.
 
Pamatujete si ještě hry, které jste hrála třeba už před lety?
Některé ano. A také na chyby nezapomenu. Když něco zkazím, nemůžu pak vůbec usnout a pořád na to myslím. Nadávám si, proč jsem to nezahrála jinak.