Marku, jak jste se do vězení dostal?
V Česku to bylo kvůli blbosti. Porval jsem se na jedné venkovské zábavě a zlámal mladšímu klukovi pár žeber. On to pak hrál i na otřes mozku a oficiálně se léčil čtvrt roku. Už jsem měl v té době podmínku za jinou rvačku, takže to bylo poměrně jednoduché…
Jak dlouhou dobu jste v českém vězení strávil?
Tři čtvrtě roku. Byl jsem vzorný vězeň…
Ve vězení jste se nepral?
Ono se na tohle téma povídá spousta příběhů. Jak se vězni mezi sebou řežou, šikanují, zneužívají. Myslím, že pravda je tak někde na deseti procentech toho, co slyšíte. Každý se snaží chovat co nejlíp, aby ho co nejdříve pustili. Výjimky pochopitelně jsou, ale podle toho, co jsem zažil, se spíš všichni snaží sbírat body k dobru.
A co to Německo?
To byla taky taková pitomost… skamarádil jsem se s několika Slováky. Oni dělali doslova nájezdy do obchoďáků v Mnichově. Vždycky přišli jak trhani, pod hadrama měli speciální nářadíčko na odstranění bezpečnostních prvků na oblečení a během pár minut odcházeli v hadrech za x tisíc korun. Začal jsem jezdit s nimi. Dvakrát to prošlo, ve třetím obchodě nás chytili.
Co bylo dál?
Vzhledem k tomu, že tři z těch Slováků už nebyli pro německou policii neznámí, putovali jsme rovnou do basy v Giesingu. Tam jsem zůstal tři neděle, pak to nějak uzavřeli a mě pustili. Co bylo s těmi Slováky dál, nevím. Už jsem jim pak ani nevolal, znali jsme se pár týdnů…
V čem byl podle vás hlavní rozdíl mezi českou a německou věznicí?
V Česku jdete do normálního vězení. V Německu mi basa připomínala spíše dobu, kdy jsem jako dítě jezdil na pionýrský tábory do Seče u Chrudimi. Kdyby na okně nebyly mříže, vypadala ta cimra úplně stejně.
Můžete být konkrétnější?
Když mě vedli v Giesingu po chodbě, vypadalo to tam lépe než v lecjaké české nemocnici. Žádný zápach, všude čisto, čisté zdi, naleštěné podlahy. To samé cela. Čistě vymalováno, poličky, neponičené židle, rám okna ve stejné barvě jako mříž, takže vám na první pohled ani nepřišlo, že tam nějaká je. Ten samotný vězeňský režim je samozřejmě srovnatelný, ale podmínky ani náhodou.
Co mají obě věznice naopak společného?
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ani tam, ani tady se ke mně nikdo nechoval nějak výrazně špatně. Jasně, pořád jste ve vězení, ale chování všech, se kterými jsem přišel do styku, bych označil jako korektní jak v Česku, tak v Německu. Ale možná jsem měl jen štěstí a výjimky budou existovat asi na obou stranách.
Co třeba jídlo?
V českém vězení jsem za tři čtvrtě roku snědl tolik perkeltů jako málokdo. Vždycky to bylo stejné. Hnědá omáčka, v ní něco plavalo. Guláš to nebyl, tak se to nazvalo perkelt a jednou byl maďarský s paprikou, podruhé debrecínský s párkem, potřetí slovácký s troškou zelí. Já ale nejsem náročný strávník, nemůžu říct, že by jídlo bylo v českém vězení chuťově špatné. Ale když jsem v Mnichově dostal k snídani porcované máslo, porcovanou marmeládu, dva druhy taveného sýra, paštiku a asi deset deka salámu chuťově lepšího, než je náš poličan, připadal jsem si jak v hotelu.
Vám se v tom vězení snad nakonec líbilo…
Ve vězení se asi nelíbí nikomu, ale pokud mám srovnat českou a německou basu, je to jako srovnávat vězení s pionýrským táborem. Akorát ti dozorci se ke mně v Německu chovali někdy i lépe než aktivní svazáci v pionýráku. (smích)
