Co říkáte výsledku?
Jsem rád, že se ukázalo, že lze v České republice vyhlásit platné referendum o takhle kontroverzní stavbě a že je v ČR možné dosáhnout platného výsledku.

Co se bude dít teď?
Magistrát by měl respektovat závazné stanovisko občanů, které má vyšší právní sílu než rozhodnutí zastupitelů. Magistrát by měl změnit regulační plán a územní plán a zabránit té stavbě. Měl by vypovědět nájemní smlouvu o městských pozemcích, na kterých mělo Corso stát, a stavba obchodního centra by měla skončit.

Myslíte, že se někdo obrátí na soud kvůli platnosti referenda?
Obrátit se na něj může kdokoli, kdo měl právo hlasovat, čili kdokoli z přibližně 133 tisíc občanů, stejně tak magistrát nebo někdo od investora, pokud tady bude mít trvalé bydliště. My si ale nejsme vědomi žádných pochybení, které by zneplatnilo hlasování, maximálně to, že nemohli všichni hlasovat tak, jak chtěli. Nakonec to ale negativní vliv nemělo.

Jaké jsou vaše osobní pocity?
Jsem rád, že jsme se toho dočkali. Jsem hodně unavený a těším se, až se vyspím. Moje nejbližší plány? Věnovat se chvíli své práci a také Plzni, kterou jsem kvůli referendu nestihl sledovat. Mám za to, že jsou tu v nepořádku i jiné věci než jen stavba OC Corso a že na ně nebylo kvůli referendu tolik vidět.

Například?
Třeba zakázka za dvanáct miliard korun jednomu zájemci na vytvoření nového depa.

Zapochyboval jste o výsledku?
Hlasování bylo dramatické, jak jsme ho sledovali ve volebních místnostech. Víme, že ze začátku nebyly informace, kam mají jít lidé volit, nebyly jasně označeny místnosti. Lidé odcházeli po volbě prezidenta. Potkávali jsme je na ulici a oni nám říkali: ´Fandím vám, ale nenašel jsem svou hlasovací místnost.´ Měl jsem tedy pochybnosti, když jsme objížděli hlasovací místnosti.

Co při sčítání? Trvalo hodně dlouho, neměl jste z výsledku strach?
To už jsem se asi nebál, měli jsme informace, že účast byla dostatečná a že Plzeňáci nakonec cestu k referendu našli.

Proč trvalo sčítání hlasů tak dlouho? Výsledky byly známy až téměř po šesti hodinách od uzavření místností, kdy už byla prezidentská volba dávno spočtena…
Podle našich informací to nebyla žádná schválnost, ale přednost měly prezidentské volby. Ty se odesílaly jako první. Dlouho se čekalo na první a třetí obvod, kde je asi osmdesát tisíc voličů.

Reakce primátora Martina Baxy na výsledek byla, že zahájí s investorem jednání o koupi pozemků. Vy jste ale tvrdili, že to není třeba. Jak to tedy je?
Nemusí je vykupovat. Prvně je třeba zastavit územní řízení, které probíhá, což lze vypovězením nájemní smlouvy o pozemcích nebo sdělením investorovi, že ji neprodlouží. On v tu chvíli musí přerušit územní řízení, protože s jejich využitím počítá. A bude muset upravit svůj projekt. Tím magistrát získá další čas na přijetí regulačního plánu, což je rychlejší než změna územního plánu. To podle nás dostatečně zajistí, aby tam nemohla takováhle stavba vyrůst.

Za jak dlouho se podle vás dá stihnout změna územního plánu?
Podle nás klidně za půl roku. Když se měnil kvůli Kauflandu, což bylo z iniciativy investora a v jeho prospěch, trvalo to půl roku. Takže to lze za půl roku stihnout, i když město tvrdí, že to trvá rok a půl. Ale schválit regulační plán, což je specifikace územního plánu, lze rychleji a stačí to. Tento plán upravuje, jaký typ budovy tam může stát. Kdybychom ho měli na centrum zpracovaný, vůbec bychom tuhle otázku neřešili. Má ho Praha i třeba Olomouc, ale my ne. Stačí v něm tedy zakázat stavbu obchodního zařízení a to je celé. Tím je naplněna otázka v referendu.

Někteří zastupitelé, například Marcel Hájek (Občané.cz) říkají, že neexistuje moc, která by je přinutila k tomu to udělat. Říkají, že je to kvůli obavám z toho, že se město dostane do problémů – například mezinárodní arbitráž…
Ta moc existuje a jmenuje se místní referendum. Oni jsou ze zákona povinni ho respektovat. Pakliže se zastupitelé budou chtít chovat jako v Bělorusku, mohou, ale pak budou porušovat pravidla daná v České republice. Co se týče té arbitráže, město vždy musí postupovat podle zákona. Pakliže bude dodržovat zákon, nehrozí mezinárodní arbitráž ani náhrada škody, protože ji město nezpůsobí.

Oněch až miliardových náhrad za ušlý zisk se tedy neobáváte?
Ne, pakliže se město bude držet zákona, nic takového nehrozí. Jestli město zákon poruší, mělo by to jít za tím, kdo ho poruší. Jestli to budou zastupitelé nebo úředníci, už je to jejich odpovědnost a oni budou za tu škodu odpovědni.

Jedním z argumentů proti vám, byla obava, že tam deset až patnáct let zůstane díra v zemi. Je to pravděpodobná možnost?
Hrozba tu v nějaké možnosti je, záleží na investorovi. Na druhou stranu si myslíme, že by s městem nechtěl jednat. Sám investor říká, že bude v případě kladného výsledku pro nás s městem jednat. Předpokládáme tedy, že budou jednat, jak s pozemkem naloží – zda ho bude chtít odprodat nebo bude chtít jeho využití pozměnit například na bytovou zástavbu, která je možná. Myslíme si, že investor bude chtít spíš vydělávat peníze, než mít díru, za kterou bude muset do městské kasy platit daň z nemovitosti. Proto máme za to, že přijde s jiným projektem nebo bude chtít pozemky prodat.

Na druhou stranu také říkal, že je připraven nechat to tam ve stavu, v jakém je to tam teď, tedy hromadu suti…
Je vidět, že Plzeňáky tím nezastrašil. Je jeho svobodná vůle nakládat s majetkem, do ní jsme nijak nezasahovali – to posuzoval i Nejvyšší správní soud. Může si s pozemkem dělat, co chce, jenom tam nemůže postavit obchodní zařízení, protože v tom mu bude městské zastupitelstvo a město všemi dostupnými prostředky bránit.

Někteří zastupitelé ale tvrdí, že je to podobný případ, jako když si někdo koupí starou chalupu na vesnici, na vlastní náklady ji zbourá a bude tam chtít postavit nový dům. A vesnice mu uprostřed procesu příprav řekne, že na tomhle místě dům už nechtějí, že tam může být například jen dětské hřiště. Tohle není zasahování do soukromého majetku?
Naše otázka byla dvakrát zkoumána u soudu. Nejdřív se jí zabýval Krajský soud v Plzni, který zkoumal, zda je možné o ní hlasovat, zda je právně v pořádku, a pak ji zkoumal Nejvyšší správní soud. Oba dva řekly, že je v pořádku a nezasahuje do soukromého vlastnictví. My zavazujeme orgány města. Každé město mohlo za každého režimu regulovat, co má na jeho území stát. Že někteří tvrdili, že to tak není, není pravda, neexistuje neomezené vlastnictví. Každé město má právo regulovat si výšku budov a typ zástavby. To je základní právo a nejde to proti soukromému vlastnictví. To je vždy omezené, například hygienickými limity. Proto tam nemůžeme mít spalovnu třeba.