To všechno jsou důvody, proč je třeba stále více krve a krevních derivátů, jako je plazma. Záchranou transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Plzni jsou dlouhodobí dárci. Těch ale na rozdíl od operací nepřibývá. „Poslední léta je to zhruba stejné,“ uvedla lékařka transfuzního oddělení FN Petra Šlechtová.

Ti skalní dárci se včera sešli na plzeňské radnici, aby obdrželi ocenění. Sedm jich dosáhlo na metu nejvyšší – Zlatý kříž třetí třídy za 80 odběrů krve, což znamená, že dárce docházku nepřeruší, dvacet dárcovských let. Jednatřicet dárců si od předsedkyně Českého červeného kříže města Plzně Ivany Bouchnerové převzalo Zlaté plakety profesora Jana Janského za 40 odběrů. Šestapadesát lidí si odneslo stříbrné Janského plakety za dvacet odběrů.

Stálým hostem transfuzní stanice je například Miroslav David, který získal Zlatý kříž. Začal darovat krev jako člen Brigády socialistické práce, což byla jedna z povinností za totality. Později byla jedinou motivací pomoc druhým. „Výzvou je, že mám druhou nejvzácnější krevní skupinu. Takže mi z transfuzní stanice většinou sami volají, že se zranilo dítě a že by byli rádi, kdybych přišel. Tak přijdu. To se přece nedá odmítnout,“ vypráví David.

Pavel Černoš z Plzně začal darovat krev v 19 letech na vojně. „Bál jsem se totiž injekcí, tak jsem to potřeboval překonat,“ vypráví Černoš, který nedává čtyřikrát do roka krev, ale desetkrát do roka krevní plazmu. „Lékaři mi řekli, že mám lepší plazmu než jiní, tak chodím zhruba každý měsíc. Kdyby potřebovali krev, dával bych krev,“ říká Černoš, který skromně svoje dárcovství svaluje i na fakt, že je hypochondr, takže má takto zajištěné pravidelné kontroly krve. Že jsou jeho pohnutky ale mnohem závažnější, dokazuje fakt, že byl, dokud to bylo s ohledem na věk možné, v registru dárců kostní dřeně.