Oči nejmenších netrpělivě těkají kolem sebe. Je přece sobota, tři hodiny. Všichni říkali, že už by tady měli být.

A pak se to stane. U té největší budovy se mihne něco bílého. „Hele, Mikuláš s andělem,“ ozve se radostně z jednoho hloučku a zraky ostatních okamžitě zamíří správným směrem. Za pár vteřin ale atmosféra pořádně zhoustne. Ze schodů přilepených na budově se řítí tři hroziví čerti, dva z nich mají pytle přes rameno. Asi na děti. Vbíhají mezi zkoprnělé prcky. Bílý poník zmateně pobíhá ve výběhu.

„Pojďte se mnou do pekla,“ vykřikuje největší z rohatců.

„Půjdeme raději pryč,“ žadoní malý kluk a táhne mámu za rukáv. Menší děti se chvílemi schovávají za rodiče, ti větší si hrají na hrdiny a dění kolem pozorují s úsměvem. „Já se bojím, bojím,“ rozklepe se asi tříletý klučina při dalším ataku čertů.

To už se ale většina dětí přesunula k bílé skupince tvořené z laskavého Mikuláše a spanilého anděla. „Šel za ním myslivec,“ ozývá se roztřeseným dětským hlasem.

„Já jsem říkal Dva špalíky,“ oznamuje čtyřletý Sebastian. ´Sebík´ už na čertech na Lüftnerce jednou byl, na rozdíl od sestry. „Já jsem tady poprvé, líbil se mi Mikuláš a anděl,“ prozrazuje Adrianka. Šestiletá holčička přednesla básničku Prosinec a stejně jako brácha dostala balíček s dobrotami. Nejlepší jsou v něm bonbony, shodují se. A také pochopitelně tvrdí, že se čertů vůbec nebáli. „Ale jo, báli se,“ usmívá se za nimi jejich máma.

No aby ne, vždyť hrozivě vypadající čerti jsou v prostorách plzeňské zoo už sehranou partou. „Slaví již desáté výročí. A složení je vždy stejné. Tři čerti, Mikuláš a anděl,“ vypočítává František Hykeš z plzeňské zoo.

Také další návštěvníci akce stojící kousek od Mikuláše jsou už pravidelnými hosty, vlastně matadory. Devítiletý Hynek Housar s desetiletou sestřenkou Katkou Šmídovou a babičkami jsou tu už počtvrté. „Já jsem zpíval Skákal pes. Čertů se už nebojím,“ hlásí Hynek. Babičky to potvrzují. „Když tu byli poprvé, ještě brečeli. Teď už opravdu strach nemají,“ říkají.

Sladkou odměnu za písničku, básničku či alespoň snahu už dostaly snad všechny děti, ale akce ještě nekončí. Chystá se ještě cesta k medvědům. Děti vlastně doprovodí huňáče k zimnímu spánku.

„S tímhle spojením jsme začali vlastně předloni. Ale loni se to nepovedlo, medvědi šli kvůli sněhu spát už 1. prosince. Takže teď je to podruhé,“ vysvětluje Hykeš.

A tak se skupina vedená třemi čerty vydává směrem dolů. Naštěstí ne do pekla, ale k výběhu medvědů. Čtyři z nich popocházejí sem a tam, jejich stoické výrazy nezmění zvědavé děti ani hudrující čerti. Medvědi se ještě párkrát líně otočí a pak jeden za druhým pomalu vyrazí do útrob valu na zimní kutě.