Lidé zbrojí. 
Řada i kvůli migrantům

Počet žádostí narostl, a to více než dvojnásobně, hlavně přes léto, tedy v době, kdy naplno propukla takzvaná migrační krize. Souvislost s ní není podle plzeňského psychologa Karla Bröckla náhodná. Lidé se podle něj chtějí cítit bezpečněji. „Projevuje se určitá nedůvěra v to, do jaké míry dokáže lidi ochránit systém, který u nás funguje," vysvětluje Bröckl.

Například František Turek z Plzeňska si před rokem a půl udělal zbrojní pas, a to i kvůli osobní ochraně. „To, že do Evropy proudí tolik lidí, člověka zneklidňuje, protože neví, co bude. Když mám u sebe zbraň, cítím se prostě bezpečněji," vysvětluje mladý muž. Předloni se tak zařadil mezi více než dvacet tisíc pět set dalších držitelů zbrojních průkazů v Plzeňském kraji.

Když pohlédneme do statistiky, počet platných zbrojních pasů se v posledních letech snižoval. Například v roce 2010 bylo v kraji přes 23 tisíc držitelů zbrojních pasů, loni to bylo o tři tisíce méně. S přibývajícím počtem žadatelů však nyní stoupá i celkový počet držitelů. Z 1006 lidí, kteří se loni přihlásili ke zkouškám z odborné způsobilosti, jich uspělo 618. Jen během letošního roku pak v regionu přibylo téměř pět set nových držitelů zbrojních pasů.

„Vím, že to narůstá. Co jsem se bavil se známými, tak je to hlavně kvůli běžencům. Poslední dobou už je i docela problém koupit náboje, natož nějaké zbraně," popisuje František Turek své zkušenosti. Sám má dvě pistole, brokovnici a samopal. Věnuje se totiž ještě sportovní střelbě.

Co se týče počtu zbraní mezi lidmi, ten již několik let narůstá. Údaj k 31. prosinci 2014 hovoří o tom, že lidé v kraji mají téměř 60 tisíc různých typů zbraní.

„Vzestupná tendence může být pro reálné držení zbraní mírně zkreslena tím, že po zakoupení nové zbraně dá její majitel starou do komisního prodeje. Zbraň leží fakticky v obchodě, ale dokud není prodána, tak je registrována stále na původního majitele," upozorňuje Milan Stejskal, vedoucí odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje.

Zbrojní průkaz se dříve vydával na pět let, od loňského července je to na deset roků. „Přezkoušení se průběžně neprovádí, pokud si držitel vždy včas vyřídí nový průkaz ve lhůtě. Je to v podstatě pouze administrativní úkon a dá se říci, že průkaz má napořád," popsal Stejskal.

O zbraně se podle policejních dat zajímají především muži. Ze všech držitelů zbrojních pasů je pouhých osm procent žen.

Uprchlíci? I to je důvod, proč lidé zbrojí

close zoom_in Stále více lidí v Plzeňském kraji chce mít zbraň. Policejní statistika to říká jasně. Do 11. listopadu se ke zkoušce z odborné způsobilosti přihlásilo dohromady 1010 lidí, což již převyšuje počet lidí za celý loňský rok. Podle plzeňského psychologa Karla Bröckla (na snímku) se lidé chtějí cítit bezpečněji.

Může za tím nárůstem stát 
i současná migrační krize?
Jednoznačně. Neboť dochází k takovému znejistění základních životních hodnot. Lidé na to pak reagují různými způsoby. Někteří například mobilizací svých sil a snahou postarat se sami o sebe. Chtějí se připravit na případná rizika takovým způsobem, který naše zákony umožňují. Nejedná se o nárůst agresivity v populaci, ale jedná se o reakci na situaci, která se nesporně vyhrocuje.

Jak to vnímat? Je dobře, že počty lidí, kteří mají zbraň, stoupají?
To nelze říct jednoznačně. Je třeba si uvědomit, z čeho to plyne. U lidí se prostě projevuje určitá nedůvěra v to, do jaké míry je dokáže ochránit systém, který u nás funguje. Dobře by to bylo tehdy, kdyby všichni postupovali racionálně a byli schopni ve vyhrocených situacích jednat uvážlivě. Bohužel v populaci to ale takhle obecně není. Mezi námi jsou samozřejmě i lidé, kteří jsou schopni v určitých vyhrocených situacích jednat nepromyšleně, impulsivně, a v tom je zase určité nebezpečí.

Neměl by z toho důvodu dělat psychotesty každý žadatel 
o zbrojní průkaz?
Určitě ne. Upřímně řečeno, ani psychotesty nedokáží predikovat jednání člověka za jeden rok nebo třeba za pět let. Tím, že počet žadatelů stoupá, by ale nebylo od věci, aby obvodní lékař, který dělá lékařskou prohlídku, věnoval tomu člověku více pozornosti. Aby byl více informován a vnímal určité projevy žadatele a pak jej eventuelně mohl poslat na psychologické vyšetření. Kontakt s obvodním lékařem však bývá bohužel velmi krátký.