Žebřík již potřetí v řadě změnil místo, kde se předávání cen odehrávalo a tentokrát došlo na bývalé trolejbusové depo, vzletně nazývané DEPO 2015. Na rovinu – zvuk nebyl brilantní, perfektně nazvučit takovýto prostor nejde a bez finanční injekce do nutných přestaveb to ani nikdy nepůjde, ale organizátoři se s industrálním prostorem popasovali nakonec veskrze dobře. Jen doufám, že mi do haly nestrčí v červenci Motörhead, protože je rozdíl poslouchat vtipkujícího Ondru Brzobohatého a burácejícího Lemmyho Killmistera. Každopádně jsem čekal trochu větší zvukový průšvih, celkový dojem byl o poznání lepší než loni na univerzitě. Důležité je, že prostorem neutrpěly koncerty. Aneta Langerová na pódiu dokázala, že její tři vyhrané kategorie nejsou jen souhrou náhod, ale především sklízení plodů práce na povedené desce Na Radosti, kterou vydala loni. Počin minimálně na tuzemské mainstreamové scéně působí jako zjevení, neboť se Langerová zcela oprostila od svých začátků se štemplem SuperStar a vydala svou nejlepší desku, na které se jí podařilo výtečně pracovat s emocemi a rozmanitým doprovodem. Langerová přesvědčivě zvládá nové písně i naživo a její vystoupení patřilo k jednomu z vrcholů večera. O ten další se postaral slovenský zpěvák Richard Müller, svými takřka zlidovělými hity strhl po pomalejším rozjezdu diváky na svou stranu. I přes divoké životní eskapády zůstal Müllerovi jeho charakteristický hlas a Po schodoch či Srdce jako kníže Rohan zní i po více než patnácti letech pořád stejně skvěle a Müller byl podstatně lepší volbou, než loňský „tuzemský beatlesák" Meky Žbirka. Během večera nezklamal ani bezprostřední Ondřej Brzobohatý či Vypsaná fixa, jejichž loňská deska u hlasujících v anketě také zabodovala. Suma sumárum se letošní Žebřík vyvedl a Depo, Mekka budoucích kulturních akcí v Plzni, svoji první velkou hudební akci celkem ustálo. Tedy v rámci možností.