Zhruba před rokem vyšla vaše první kniha z historie Plzně – Slavné plzeňské firmy a podnikatelé. S jakým ohlasem se setkala?

Na příbězích dvou desítek slavných plzeňských firem jsem se snažil ukázat, jak skvělé osobnosti tu žily a čeho ve svém oboru dosáhly. Navíc to byli většinou plzeňští patrioti a svoje město milovali. Tenhle přístup se osvědčil. Čtenáři často psali, že si knihu berou s sebou na procházky a podle přiložené mapky navštěvují místa, kde firmy sídlily a kde lze ještě dnes nacházet jejich původní budovy. Na vlastní oči se přesvědčují o skutečnostech obsažených v knize a přibližují si osudy Brožíka, Pietteho, Cingroše, Hrbka, Hýry, Khüriho, Křižíka a dalších. Z toho jsem měl velikou radost.

O čem je vaše nová kniha?

Když jsem připravoval podklady pro „firmy“, pročítal jsem mnoho zajímavýcha naprosto nevšedních zpráv o tom, jak skvěle dovedli Plzeňáci prožívat a slavit různé události a jaké dramatické chvíle zažívali. Začal jsem si tyhle zajímavosti ukládata zapisovat. Postupně jsem je doplnil o příběhy dnes již zcela zapomenutých Plzeňanů, kteří ve své době udělali doslova díru do světa.

Ladislav Silovský s manželkou Hanou.Zdroj: Deník/Jiří Šantora

Kam se tedy za našimi předky s knihou vydáme?

Čekají nás návštěvy slavných cirkusů, zvěřinců a panoptik. Nad Plzní vzlétne obrovský balon vzduchoplavce, poplujeme v záři pochodní a bengálských ohňů po řece Radbuze na velikém prámu, kde hraje orchestr a zpívají ti nejlepší pěvci z divadla. Navštívíme největší lidové slavnosti na „Obcizně“. Zde tisíce Plzeňanů hodovaly, tancovaly a v láskyplné pospolitosti sledovaly vystupování svých nejlepších sousedů organizovaných v Sokole, Hlaholu, klubu siláků, hudebních skupinách či divadelních družinách. Nechyběly ohňostroje ani kolotoče a houpačky pro děti. Dokonce si s Plzeňany zatancujeme pod „Eiffelovou věží“ ve dvoraně hotelu Waldek.

Pod Eiffelovou věží?

Plzeňanům bylo líto, že se nemohou všichni vypravit do Paříže na světovou výstavu, a tak si takovou vymysleli doma. Obeslali desítky světových umělců a mnozí do té neznámé Plzně skutečně přijeli na obrovský ples. Více než tisíc účastníků! Všichni byli v kostýmech, a dokonce dorazili černošští tanečníci a tanečnice z Afriky. A pařížská výstava bez Eiffelovky? To by nešlo. Tak si ji postavili. Sotva se celá vešla do velikého sálu a pochopitelně se v prvním patře věže čepovalo naše plzeňské pivo. Zkrátka ohromná paráda.

S jakými dalšími kuriozitami se v knize setkáme?

V roce 1875 byla ke spatření v potulném muzeu kuriozit vosková figura vousaté a velice podivné osoby Julie Pastrány – v knize ji najdete na fotografii – nechyběly ani různé mumie či již tehdy oblíbené mučicí nástroje. V dřevěné aréně vystupovali japonští artisté, v divadle tancovali a předváděli bojové umění Zulukafrové z Afriky a v dokonale zařízeném eskymáckém velkém stanu se roku 1879 producírovali Loparové čili Eskymáci. Nad náměstím se v ohromné výšce procházel světově proslulý provazolezec „Blondin“. To jsou jen skrovné upoutávky. Zkrátka Plzeň za císaře pána žila bohatým kulturním životem a skvělé bylo, že ho v drtivé míře vytvářeli právě Plzeňáci pro Plzeňáky.

A co zmínění zapomenutí slavní Plzeňané?

Nechci vše prozradit, tak jen na ochutnávku: Pan Hronek odjel do Ameriky a stal se tlumočníkem u generála Crooka. Zasedl u ohně se slavnými náčelníky Siouxů a Apačů. Stal se hrdinou mladých Plzeňanů, kteří četli se zatajeným dechem o Divokém západě. Josef Julius Kanné odjel jako mladík do Londýna a svojí pílí se vypracoval na jednoho z nejdůležitějších mužů družiny královny Viktorie. Třicet let řídil a zajišťoval všechny zahraniční cesty anglického královského dvora. Josef Lindauer v osmdesátých letech 19. století řídil hodinářské oddělení slavné americké klenotnické společnosti Tiffany. Dosáhl neskutečné slávy a uznání. Jeho hodiny se prodávaly za astronomickou sumu pět tisíc dolarů za kus. Takových osobností je v knize více. Kdo třeba dnes ví, že plzeňští dudáci vyjížděli na světová turné do Německa a Francie? Vydělali si tam takové částky, že si mohli pořídit solidní zemědělský statek! J. K. Tyl si jen vypůjčil jejich příběh a zasadil ho do Strakonic.

Co byste čtenářům popřál?

Především pevné zdraví. Velice bych si přál, aby jim tahle kniha aspoň trochu pomohla zapomenout na současné zlé chvíle kolem nás. Aby jim přinesla radosta připomněla, jací byli staří Plzeňané skvělí lidé. Moc se také těším na osobní setkání, až bude lépe. Třeba na připravených a dvakrát odložených procházkách po stopách slavných firem a podnikatelů. Nebo na křtu nové knihy, který určitě udělám, až to bude možné, a kde také chci poděkovat všem, kteří mi v mé práci pomohli. A prosím čtenáře, aby napsali na stránky nakladatelství Starý Most, jak se jim kniha líbí, a sami navrhli, kam se chtějí příště podívat.

 

 

Foto: Ladislav Silovský s manželkou Hanou.