Černý během pandemie koronaviru pomáhal zdravotníkům v péči o nemocné, a to především na jednotkách intenzivní péče. K pomoci se přihlásil dobrovolně a na více než čtyři měsíce z kasáren přesídlil do nemocnice v Domažlicích. Nejčastěji tam zabezpečoval hygienu pacientů, roznášel stravu a pomáhal i při jejich krmení. Také zajišťoval vynášení odpadu nebo se podílel na přípravě hygienických roztoků a podobně. S nemocnými si chodil i třeba jen povídat.

Očkovací centrum v Plzni. Ilustrační foto.
Očkovací centra vypomůžou pediatrům s očkováním dětí proti covidu

„Cítil jsem povinnost jít pomoci, nejen nemocným lidem, ale i vytíženým zdravotníkům. Nejtěžší na tom bylo, že člověk mluvil a trávil čas s lidmi a za dvě hodiny už tu možnost třeba neměl. Nemocnému se zdánlivě zlepšil zdravotní stav a vypadalo to, že je vše na dobré cestě. Pak za pár hodin pacient zemřel. Doktoři a sestry tomu říkají labutí píseň a někdy jsem to zažil i třikrát za den. Na psychiku člověka to samozřejmě má vliv, ale pokud takovou práci děláte, nic jiného, než si zvyknout si, vám v tu chvíli nezbývá,“ řekl oceněný voják o své zkušenosti.

Dodal, že si s pacienty často chodil povídat a dělal to rád, protože viděl, že jim to zlepšovalo náladu a hlavně i pomáhalo.

V současné době pomáhají čtyři vojáci ze 142. praporu oprav z Klatov v nemocnici ve Stodě.