Na sportovce nalétává, některé dokonce udeřil křídlem a jiné pro změnu v řece vykoupal.

Kanoisté se pochopitelně labuťáka začali bát. Není se čemu divit. Jen málokomu by bylo příjemné mít obřího opeřence za zády a vědět, že vás chce „zlikvidovat“. Ochránci zvířat samozřejmě našli pro labuť pochopení. Je přece ve svém domově s rodinou a přirozeně si chce domov chránit.

Názory obou stran jsou opodstatněné. Zarážející však na celém případu byly diskuze čtenářů pod vydanými články v médiích. Nespočet lidí tam psalo, že by labuť přestěhovali, nebo přetáhli pádlem či ptáka jinak vyřídili.

Možná jsme si my, lidé, začali povýšeně myslet, že jsme páni tvorstva. V Plzni nás ale labuťák dokonale vyvedl z omylu. Upozornil na to, že příroda ve městě nepatří jen člověku a donutil k zamyšlení, zda bychom neměli začít více hledat kompromisy mezi zvířaty a lidmi.