Labutí pár, který na řece Radbuze tvoří známý samec přezdívaný Trenér se svou partnerkou, se letos potomků nedočká. Dvojice letos snesla pět vajec, ale už minulý týden zbývalo jen jediné a i to nakonec zmizelo. Informoval o tom v pondělní zprávě Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů DESOP Plzeň. Po inspekci hnízda také přišel na důvod, co ke zničení snůšky vedlo, i na to, že dvojice letos vlastně na úspěch neměla šanci. Na vině je přitom podle něj i chování lidí, kteří jí věnovali možná až moc pozornosti.
„Už od prvního dne, co se labutí pár opět objevil na řece Radbuze u loděnice kousek nad jezem U Mrakodrapu v Plzni, bylo jasné, že to letos nebude jen tak. Trenér se svou partnerkou se nechtěli nechat chytit a převézt na jinou lokalitu, a tak jsme jejich snaze o zahnízdění a vyvedení mláďat tentokrát kousek od mola Klubu rychlostní kanoistiky, všichni nechali volný průběh,“ začal své líčení Makoň.

I proto labutí pár a jeho hnízdění letos sledovalo a prožívalo extrémní množství lidí. Nejdříve všichni řešili velkou vodu, pak ornitologickou krční značka u samce, kterou mu plzeňští ornitologové nasadili při jednom z pokusů o odchyt. „Následovala stavba hnízda, nevhodné krmení, informační tabule, oplocení a samozřejmě focení a rušení páru přímo na hnízdě. Každý chtěl fotku s labutím párem, každý přinesl pečivo, chtěl vědět kolik má vajec, a tak došlo k tomu, co se dalo očekávat, co hnízdění ptáků ve městě v těsném sousedství lidí často přináší,“ popisuje dění kolem frekventovaného místa u řeky.
Zprávu o tom, že na hnízdě není už ani jedno vejce obdržel už minulou středu, osobně si ji pak potvrdil v pátek při osobní kontrole hnízda. „Potvrdilo se to, co jsem předpokládal. Labutí pár seděl s největší pravděpodobností na neoplozených vejcích. Když k tomu přičteme extrémní rušení v době inkubace a sezení na vejcích, celkově nevhodné krmení ptáků pečivem, nedostatek kvalitního hnízdního materiálu a přirozené stravy, není divu, že jsem pak na hnízdě našel pouze zbytky skořápek. Přesněji zbytky olepených, velice tenkých a snadno se lámajících skořápek, přičemž hnízdní jamka byla jako z betonu, ušlapaná, tvrdá a bez měkké vystýlky,“ popisuje Makoň.

Vejce, pravděpodobně bez vyvíjejících se zárodků, zřejmě neunesla váhu jak samice, tak samce, který musel často lézt na hnízdo k samici, aby ji i vajíčka chránil před zvědavci a neukázněnými lidmi. „Vejce logicky tento nápor nevydržela a postupně byla rodiči nechtěně rozdupána. Na druhou stranu, pokud nebyla oplozena, tak by to ani jinak nedopadlo a hlavně samice na nich neseděla zbytečně dlouho,“ vysvětluje Makoň s tím, že nevyvedení mláďat daň tomu, že si pár ke hnízdění vybral právě tuto lokalitu. „Kdyby hnízdil jinde, daleko od lidí a mimo město, měl by šanci na potomky podstatně vyšší, ale to se nestalo. A tak, bohužel, letos labuťata na Radbuze opět nebudou,“ doplňuje.
„Závěrem děkuji všem, kteří pomáhali a snažili se, aby se to labutímu páru tentokrát povedlo. Hlavně pak kanoistům a kajakářům, kteří se nakonec se svým labutím ‚trenérem‘ sžili a fungovali na řece společně,“ naráží na Makoň i na to, že labuťák si svoji přezdívku vysloužil v minulých letech opakujícími se nálety na rychlostní kanoisty.