Plzeňské diecézi se vrátilo zatím pouze kolem dvaceti procent majetku na západě Čech, o který zažádala v rámci takzvaných církevních restitucí. V řeči čísel to znamená cirka patnáct set hektarů pozemků a dvanáct budov. Kvůli nárokovanému majetku už padly také dvě žaloby.

O žalobách bude rozhodovat Okresní soud v Tachově. „Ve sporu jde o to, že stát prodal fyzickým osobám majetek blokovaný pro restituce," vysvětlil kancléř Biskupství plzeňského Jan Grajcár. Žaloba je ale spíše výjimkou, diecéze totiž upřednostňuje jednání před soudními spory. „Samozřejmě se snažíme hledat mimosoudní řešení," řekl.

Zdejší biskupství celkově podalo 267 žádostí o vydání majetku. Zpět chce 7300 hektarů půdy, 37 budov, jednu sochu a obraz.

Na takzvaný list vlastnictví bylo doposud zapsáno více než dvě stě dohod. Konkrétně jde o více než šestnáct set pozemků o výměře přesahující patnáct set hektarů. „Je to přes 500 hektarů orné půdy, téměř 200 hektarů trvalých travních porostů a přes 600 hektarů lesů," upřesnil Grajcár.

O majetek na západě Čech nežádá jen Plzeňská diecéze, byť jsou její nároky největší; v restitucích o něj usilují i další, menší církve a některé se kvůli tomu též obrátily na soud. Jde například o Královskou kanonii premonstrátů na Strahově, která si na západě Čech nárokuje zhruba dva tisíce hektarů půdy, z nichž už většinu získala.

Premonstráti se soudili například o uznání vlastnictví bezmála dvaceti hektarů lesů na Kynžvartsku, které v roce 1934 získali z dědictví po knížeti Metternichovi. Kolem získání lesů totiž byly nejasnosti. Plzeňský soud ale nakonec jejich nárok uznal.

Žalob týkajících se církevních restitucí v Plzeňském a Karlovarském kraji bychom ale napočítali jen několik. V celé republice pak jde o zanedbatelné číslo, neboť církve v tuzemsku podaly kvůli majetku již více než dvě stovky žalob.

Proces vydávání majetku je podle Plzeňské diecéze složitý hlavně administrativně. Pozemkový úřad či Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových totiž musí zjišťovat oprávněnost podaných nároků. Problematické je též to, že majetek, o který diecéze žádá, je hodně roztříštěný. Leckdy se jedná o pruh dvaceti metrů čtverečních ve velkém lánu. To chce církev do budoucna vyřešit směnou pozemků, aby měla větší celky.

Vše je o to složitější, že původními majiteli žádaného majetku byly kdysi jednotlivé farnosti. Samotná diecéze, která je dnes zastřešuje, vznikla až v roce 1993.

Majetek, o který církev žádá, tvoří vedle polí, luk a lesů i nemovitosti. Jak ale již dříve uvedl plzeňský biskup František Radkovský, budovy, které chce diecéze vrátit, jsou většinou ve špatném, mnohdy i havarijním stavu.

Za majetek, který už nelze vydat, bude plzeňská diecéze po dobu třiceti let dostávat 85,5 milionu korun ročně, první splátku dostala už v roce 2013. Peníze, které dnes dostává od státu, se budou každoročně snižovat o pět procent až do roku 2029. Pak už se církev bude muset postarat sama o sebe. Například i tím, že bude investovat tak, aby si na svůj chod vydělala.